Za obzorem

Dá se rozbitá říše slepit zase dohromady? Příběh kluka z balkánské vesnice, který se stal císařem v Konstantinopoli a celý život se snažil vrátit světu starý Řím. A taky o tom, proč jeho knihy dodnes platí i v českých soudních síních.

Nejmocnější muž světa, který vládnout nikdy nechtěl, si ve stanu u Dunaje píše tajný deník. Jeho legie táboří pod Pálavou. Po jeho smrti se začne hroutit říše, která vypadala, že bude stát navždy, a nakonec padne docela potichu.

Malý kluk přísahá u oltáře, že nikdy nebude přítelem Říma. O sedmnáct let později vede armádu se slony přes zasněžené Alpy, tam, kam by žádný rozumný vojevůdce nešel. Příběh muže, který porážel Řím patnáct let, a přesto válku nevyhrál.

Uprostřed Říma stojí stavba, do které se vejde skoro celá Jihlava. Nad jejími diváky napínají plátno námořníci, kteří tu nemají žádné moře, a pod pískem arény se skrývá tajemství, které lidé nahoře nedokážou vysvětlit. Co bylo na tomhle místě dřív a proč jsou dnes zdi Kolosea plné děr? Díl vychází jako 13. část série od pravěku po průmyslovou revoluci.

Princezna utíká z rodného města přes celé moře a na africkém břehu dostane jen tolik země, kolik přikryje jedna kůže. Z toho kousku vyroste město, které schová stovky lodí do kulatého přístavu a jednou pošle přes hory vojsko se slony. Příběh Kartága od prvního kopce až po poslední svitek.

Dvanáctiletý chlapec si troufne na koně, kterého nezvládl žádný z králových jezdců. Všimne si totiž něčeho, co ostatním uniklo: kůň není zlý, jen se bojí vlastního stínu. Stačí ho otočit čelem ke slunci. Ten chlapec se jmenuje Alexandr a s koněm Bukefalem zůstane dvacet let. Dojdou spolu z Makedonie až do Indie. V tomto dílu uslyšíte, proč s Alexandrovým vojskem šli muži, kteří jen počítali kroky,...

Athény si nechají postavit nejkrásnější chrám na světě a sochu bohyně uvnitř. Sochař, který ji dělá, ale schová do jejího štítu něco, co tam nemá být. Kvůli tomu musí nakonec z města utéct. Jen díky tomu se dostane k tvorbě další sochy. Tak mimořádné, že se stane jedním ze sedmi divů starověkého světa.

Král z východu chce dobýt Babylon, největší město své doby. Nezaútočí na hradby. Vymyslí něco, co nikdo nečeká — a když už je uvnitř, udělá s obyvateli něco ještě nečekanějšího. Válec, na který to nechal napsat, si dnes můžete jít prohlédnout do muzea v Londýně.

Na vysočině dnešního Turecka existovala před třemi tisíci lety říše, která se rovnala Egyptu. Jmenovali se Chetité a znali tajemství, které zbytek světa dvě stě let neměl objevit — uměli tavit železo. V roce 1274 před naším letopočtem se u syrského Kadeše střetli v největší vozové bitvě starověku s faraonem Ramsesem II. Bitva neskončila vítězstvím ani jedné strany. O patnáct let později podepsali...

Před čtyřmi tisíci lety, ve stejné době, kdy v Egyptě vyrůstaly pyramidy, žila u řeky Indus civilizace stejně velká a stejně bohatá. Její města měla ulice rovné jako pravítko, tekoucí vodu a kanalizaci pod zemí. Její obyvatelé znali písmo a zapsali po sobě přes čtyři tisíce nápisů. A přesto dodnes neumíme přečíst ani jednu jejich větu. Kronikář vypráví o Harappě a Mohendžodáru — o největší zapomen...

Když byly pyramidy staré patnáct set let, chodili se na ně dívat Egypťané jako my chodíme do muzea. Kdo je postavil, jak se jmenoval první architekt v dějinách a proč to nebyli otroci s biči nad hlavou. Cesta do Gízy a k muži, který první ukázal, že se dá stavět z kamene.

Před sto lety seděl v knihovně český vědec nad hliněnou tabulkou, kterou nikdo na světě neuměl přečíst. Patřila národu, který zmizel před třemi tisíci lety a znovu se ozval díky dvěma slovům: chleba a voda. Příběh Bedřicha Hrozného a zapomenuté chetitské říše.

Na jihu Mezopotámie stálo první opravdové velkoměsto světa: Uruk. Město z hlíny, kde se zrodilo písmo, první výplata a nejstarší příběh, jaký lidstvo zná. Poznáte chlapce, který se učí tisknout klínové značky do vlhké destičky, i krále Gilgameše, jehož hradba přežila čtyři tisíce let.

Dlouho se vědělo, že lidé nejdřív osídlili pole a teprve pak si postavili chrámy. Objev v tureckých kopcích tohle pořadí obrátil naruby. A o kus dál, v Jerichu, vyrostla kamenná věž dřív, než kdokoli na světě uměl napsat jediné slovo.

Hluboko ve francouzské jeskyni čekaly tisíce let malby zvířat tak dokonalé, že vědci nejdřív odmítali uvěřit jejich stáří. A o tisíce kilometrů dál, v rukou pravěké ženy, vznikla soška, která předběhla svou dobu o desítky tisíc let.

V roce 1974 našel jeden vědec v etiopské poušti hrstku kostí, které měly změnit to, co si lidstvo myslelo samo o sobě. Kdo byla Lucy a proč jedna kostra staré tři a půl milionu let dodnes rozhoduje o tom, kde hledat náš vlastní počátek?