Třetí z koně

Dojde k bratrské diskusi o chudobě Ježíše Krista.

Salvátor se nechá ostudně přistihnout Bernardem Guiem při činu; děvče, které Adso miluje, je jato coby čarodějnice a všichni se odeberou na lože nešťastnější a ustranější než předtím.

Dojde k další návštěvě labyrintu, dorazíme na práh finis Africae, ale dovnitř se nedostaneme, jelikož nevíme, co znamená první a sedmá ze čtyř, a u Adsona se nakonec objeví tentokrát velice učená recidiva neduhu zvaného láska.

Salvátor mluví o úžasném kouzlu.

Alinardus, jak se zdá, poskytne drahocenné informace a Vilém odhalí svou metodu, jak s pomocí řady zcela jistých omylů dojít k pravděpodobné pravdě.

Dostaví se kardinál z Poggeta, Bernard Gui a další avignonští a každý z nich se pak zabývá něčím jiným.

Adso jde hledat lanýže a nejde minority, kteří zrovna přicházejí a kteří pak mají dlouhý rozhovor s Vilémem a s Ubertinem; vejdou ve známost přesmutné věci týkající se Jana XXII.

Adso se zmítá v mukách lásky, pak přijde Vilém s Venantiovým textem, který i po rozluštění zůstává nerozluštitelný.

Vilém přiměje napřed Salvátora a pak celeraria, aby se přiznali ke své minulosti. Severin najde ukradené čočky. Mikuláš přinese nové a Vilém jde s šesti očima luštit Venantiův rukopis.

Vilém a Severin prohlédnou Berengarovu mrtvolu a přijdou na to, že má černý jazyk, což je věc u utopence divná, pak spolu rozmlouvají o jedech působících při veliké bolesti a o jedné dávné krádeži.

Otřesený Adso se vyzpovídá Vilémovi a pak rozvažuje nad úlohou ženy v plánu stvoření, nakonec ale objeví mrtvého muže.

Ubertin vypravuje Adsonovi příběh fra Dolcina, další příběhy si Adso připomene a přečte v knihovně už sám a pak se setká s dívkou krásnou a strašnou jak vojsko pod praporci.

Dojde k dalšímu rozhovoru s opatem, Vilém předloží několik obdivuhodných nápadů na řešení záhady labyrintu a nakonec se mu to podaří tím nejracionálnějším způsobem. Pak se najíme sýrových placek. I recept bude!

Vilém Adsonovi vypráví o velké řece kacířství, o úloze prostých lidí v církvi a svých vlastních pochybnostech ohledně poznatelnosti obecných zákonů a jen tak mimochodem poví, jak rozluštil černokněžnické znaky zanechané Venantiem.

Adsonovi se dostane od Salvátora důvěrných sdělení, která není možno shrnout do několika slov; vnuknou mu však radu starostlivých úvah. Zmíněná literatura: T. Snyder — Krvavé země, Černá zem; A. Reidová — Leningrad.

Ve skriptoriu Adso rozvažuje nad historií svého řádu a nad osudy knih.

V cele zmizelého Berengara se najde zakrvácený hadr, a víc nic.

Konečně vnikneme do labyrintu, máme podivná vidění a nakonec, jak se to v labyrintech stává, zabloudíme.

Vejdeme do Budovy, narazíme tam na tajemného návštěvníka, objevíme tajemnou zprávu s černokněžnickými znaky a knihu, která hned poté zmizí, a budeme ji hledat v mnoha dalších kapitolách, důležitá je i krádež drahocenných Vilémových skel.

Kapitola je krátká, ale stařec Alinardus v ní stejně poví zajímavé věci o labyrintu a o tom, jak se do něj dostat.

Opat projevuje pýchu nad bohatstvím svého opatství a obavy z kacířů a Adso nakonec zapochybuje zda dobře učinil, vydal-li se do světa.

Bengt povídá podivné věci, z nichž vysvitne, že život v opatství není právě povznášející.

Dojde k hádce mezi prostými osobami. Aymardus z Alessandrie učiní několik narážek a Adso si zamedituje o svatosti a o výkalech ďáblových. Pak se Vilém a Adso vrátí do skriptoria a Vilém tam spatří něco zajímavého, potřetí rozmlouvá o tom, zda smích je či není povolen, ale nakonec se nesmí podívat, kam by chtěl. (Err. A byť je jistě pravda, že moudrost je výsadou moudrých, chtěl jsem samozřejmě říc...

Bengt z Uppsaly se svěří s několika věcmi, s jinými se svěří zas Berengar z Arundelu a Adso se dozví, co je pravé pokání.

Pár hodin mystického štěstí přeruší krvavá událost.