Očima Saši Mitrofanova

Co je největším nebezpečím pro demokratický stát? Ti jedinci, kteří podkopávají základy státu. Jinými slovy zločinci, kteří mají za cíl zvrátit demokracii s jejími svobodami. Co je ale v současné době největším nebezpečím pro stát v Ruské federaci? Chvíli strpení, hned se to dozvíte.

Umělá inteligence odpovídá na lidské otázky všelijak. Někdy tzv. halucinuje, tedy vytváří svůj vlastní faktický podklad, který je jen výplodem jejího chorobného mozku, pokud samozřejmě nějaký mozek v umělé podobě má.

Víte, proč druhá světová válka skončila tak, jak skončila, nikoli naopak? Jen prosím nezačněte vykládat fakta. Protože, ač v dobré víře, nevíte nic. Na rozdíl od ruských filmových diváků, kteří se dozvěděli celou pravdu.

V 70. letech minulého století byl jednou z mála sovětským režimem posvěcených zábav hurónský smích nad časopisem Korea. Ještě žil Kim Ir-sen a jeho jméno muselo být citováno v každém článku za doprovodu jednoho z povinných titulů – například Otec všech našich dětí – a muselo být vysázeno tučně.

Kdyby aspoň to, co zvolili předsedou Poslanecké sněmovny, mělo koule na vlastnoruční sundání ukrajinské vlajky. Ne. Ono to drželo štafle.

V ruském veřejném prostoru se čas od času stávají skandály. Nedávno to byla takzvaná nahatá party, na kterou se museli účastníci z řad metropolitní bohémy dostavit úplně svlečení nebo se symbolickými zbytky oděvů jako jeden mladý muž, který na sobě měl jen ponožku Balenciaga navlečenou na pohlavní úd.

Teroristické útoky na vlaky na Mladoboleslavsku v létě 2017 spáchal důchodce a volič SPD Jaromír Balda, když s úmyslem vyvolat mezi lidmi strach z muslimů skácel dva stromy na koleje a způsobil nehody vlaků. Učinil tak dvakrát. Volič SPD se stal prvním člověkem odsouzeným v ČR za teroristický útok.

Co je to vynulovat ruského vojáka na Ukrajině? Z kontextu lze usoudit, že jde o zabití. Jaká je evropská logika? Ruský voják válčí na Ukrajině proti místním. Takže ho vynulují Ukrajinci, vždyť to dává smysl. Tato odpověď však není správná.

Minulé úterý jsme si po besedě ve sboru Českobratrské církve evangelické ve Velkém Meziříčí s částí posluchačů ještě sedli na malé občerstvení a popovídání. A když bylo téma besedy Máme se obávat Ruska?, mluvili lidé především o této zemi. Ale nejenom o ní.

V úterý končícího týdne poskytl sbor Českobratrské církve evangelické ve Velkém Meziříčí své prostory zájemcům o besedu, kterou jsem tam měl na téma Máme se obávat Ruska? Jedna z otázek byla: Jak by se nyní zachovali ruští okupanti v Česku, když Češi jsou také Slované?

Už léta pozoruji ve veřejném prostoru určitý druh reakcí na dění kolem nás. První v pořadí hláška je: „To není možné.“ Příklady se během let vršily. Vezmu to z vlastních zkušeností.

Na mezinárodní konferenci Forum 2000, která se v uplynulém týdnu konala v Praze, vystoupil také český prezident Petr Pavel. „Rusko představuje zásadní hrozbu evropské svobodě, bezpečnosti a demokracii,“ uvedl prezident.

Znáte nový vtip? „Víš, co jsou to dvě nuly? – No. To je záchod. – A víš, co je to šestnáct nul? – Ne. – To bude Babišova vláda.“ Vtip že přehání? Začneme od hlavy, to je místo, odkud jak známo ryba smrdí.

Profesor Lev Gudkov je jedním z mála sociologů, kteří se snaží o prezentaci a výklad ruských dějů bez ohledu na požadavky státních úřadů. Je vědeckým šéfem agentury Levada Centr, kterou Kreml ocejchoval jako zahraničního agenta, a personální zahraniční agentství přiklepl i samotnému profesorovi.

Nejdříve bych chtěl poděkovat Miloši Zemanovi, který svou veřejnou podporou významně pomohl spláchnout Stačilo! do záchodu. S vylitím kombuch zmizel hlavní strašák říjnových sněmovních voleb.

"Bohorodička se stala matkou v 15 letech a byla nejlepší matkou. Ty bys měla v tomto věku porodit taky! Protože z hlediska zdraví matky a dítěte je mládí objektivně nejvhodnějším věkem pro porod. Mladé matky se po porodu rychleji zotavují a děti narozené mladým rodičům jsou jim duševně bližší." To, co jsem ocitoval, nejsou úryvky z tvorby chovanců psychiatrických ústavů. To je státní politika souč...

Klasická česká pohádka začíná slovy „Bylo nebylo“. Včerejší předvolební superdebata v České televizi by měla začít slovy „Všichni přišli, jen Babiš se podělal“. Neměl koule na to, aby šel do debaty s politickými protivníky. Jakou konzistenci by měl jeho strach, kdyby se měl postavit Putinovi?

Generál Valerij Zalužnyj, bývalý vrchní velitel ozbrojených sil Ukrajiny, zveřejnil v končícím týdnu na serveru Zn.ua stať o vývoji války mezi Ruskem a Ukrajinou z hlediska vojenské vědy. Zaujal mě mimo jiné odstavec o taktice, kterou používají Rusové k narušení ukrajinské obrany.

Britská komická skupina Monty Python patří k tomu nejlepšímu, co dokázalo lidstvo vytvořit ve 20. století. Jejich vrcholné dílo, podle mého názoru nejlepší film všech dob, Život Briana, však bylo v řadě zemí západního světa zakázáno, ať už celostátně, nebo v určitých městech.

V Česku je běžné, že ve školní třídě visí portrét hlavy státu. Stejnou tradici mají v Rusku. Je proto obvyklé, že nad tabulí bývá umístěn portrét Vladimira Putina. Jenže v Ruské federaci je blíže neurčený počet škol, ve kterých je sice státníkova podobizna ve třídách rovněž přítomna, ale Putin to není.

Nedávno se v Číně setkali Vladimir Putin a Kim Čong-un. Popovídali si, pak místnost opustili. Nastoupila zvláštní jednotka s mimořádným posláním.

Od letošního ledna jsem prováděl experiment, o kterém jsem se několikrát zmínil v textech v této rubrice. Když jsem víceméně náhodou dostal nabídku zapojit se do skupiny svých někdejších spolužáků z vysoké školy, kterou měli na WhatsAppu a většinou se hlásili z Ruska, souhlasil jsem s podmínkou, že o politice diskutovat nebudeme.

Tuhle jsem poslouchal dialog dvou veřejně známých lidí. Čestmír Strakatý si pozval Jana Dobrovského. Byla to téměř vzorová ukázka názorového střetu dvou lidí, kteří jsou sice současníky, ale každý prožil úplně jiný život.

Rusové, jejichž názory se vyplatí přečíst nebo poslechnout, protože je mohou vyjádřit svobodně, jsou momentálně mimo Rusko. Zmíním dnes dva lidi.

Než jsem začal psát tento sloupek, pustil jsem si do sluchátek playlist se skladbami Johanna Sebastiana Bacha. Proč jsem to udělal? Protože vzhledem k tomu, o čem budu psát, jsem potřeboval silné ujištění, že Hospodin, v něhož sice nevěřím, ale Bibli jako nejstarší a stále platný literární památník popisující povahu lidstva ctím, neměl přece jen pravdu.