Očima Saši Mitrofanova

Andrej Babiš neměl v sobotu 21. března narozeniny ani svátek. Přesto měl důvod po 17. hodině bouchnout šampus a slavit. Právě mu totiž z pódia na pražské Letné oznámili, že nemá proč se bát nejbližší budoucnosti.

Představte si to překvapení, kdyby se jednoho dne Tomio Okamura probudil a začal psát na sociální sítě, že Andrej Babiš je prolhaný hochštapler a zloděj a že skutečným hrdinou naší doby je Volodymyr Zelenskyj. Přibližně stejný šok zažili ruští uživatelé internetu toto úterý, kdy z muže, doposud známého jako jeden z Putinových propagandistů, začaly padat tvrdé odsudky na adresu prezidenta.

V minulých dnech to bylo 27 let od vstupu České republiky do Severoatlantické aliance známé pod zkratkou NATO. Nemuselo se to stát, nebýt prezidentem republiky Václav Havel s jeho tehdejší autoritou na Západě.

Před 165 lety, v březnu 1861 zrušil ruský car Alexandr II. ve své říši nevolnictví. Mužici se už nemohli prodávat mezi statkáři, směli se ženit dle vlastního výběru, nemuseli se bát, že opilý nebo sadistický pán jejich rodinu rozdělí nebo utýrá k smrti. Byl to jediný okamžik v dějinách, kdy Rusko předstihlo Ameriku. Tamní otroctví se definitivně zrušilo o čtyři roky později.

Velvyslanec USA v Česku Nicholas Merrick minulý čtvrtek důrazně připomněl, že se Česká republika zavázala do deseti let vydávat na obranu pět procent HDP, z toho 3,5 procenta na základní obranu a 1,5 na mezioborové investice. Nejedná se podle něj o něco, co může být schváleno jednou vládou a druhou zrušeno. Předseda vlády Andrej Babiš přitom prohlásil, že Česko nenastupuje cestu k tomu, aby zmíněn...

Druhého března byly nedožité 95. narozeniny Michaila Gorbačova. Kontroverzní politik, který chtěl vylepšit socialismus a přidat mu lidskou tvář, ale během svého působení pochopil, že to nejde, ale nesáhl k typicky ruským násilným metodám, aby zůstal u moci, je jednou z nejvýznamnějších postav 20. století.

Je to mýtus, ale ujal se tak, že se dostal do běžného jazyka. Pštros údajně před hrozícím nebezpečím schovává hlavu do písku. Jako že když sám kolem sebe nic nevidí, tak si myslí, že nikdo nevidí ani jeho.

Před sedmdesáti lety bylo na závěr 20. sjezdu Komunistické strany Sovětského svazu svoláno mimořádné zasedání. Přítomni směli být pouze delegáti sjezdu, pro všechny ostatní účastníky shromáždění byla schůze nepřístupná. První tajemník ÚV KSSS Nikita Chruščov šokoval nejdříve přítomné, pak celý svět.

Shromážděními, pochody a dalšími akcemi si lidé v Česku v sobotu připomněli čtvrté výročí ruské invaze na Ukrajinu. Vyjádřili tak solidaritu s napadenou zemí. S tím, že i Česká republika může být potenciálním cílem agresora.

Víme, že ukrajinské civilní obyvatelstvo ve svých bytech a domech v mnoha městech trpí zimou, neteče voda ani není elektřina. Víme, proč tomu tak je. Rusové chtějí genocidními útoky na energetickou síť Ukrajiny přinutit zemi ke kapitulaci. To se jim ovšem nedaří.

Když jsem byl ještě poměrně mladý, byl ministrem zahraničí Jiří Dienstbier. Když ho porovnám s tím, co je tam dnes, musím uvažovat o správnosti hypotézy, že svět se v prdel obrací. Hrubé? Ale jděte. Výstižné to je.

Téma důvěryhodného zastoupení ruské opozice je už delší dobu klíčové pro lidi zabývající se Ruskem v Evropě, ale i pro lidi v ruské emigraci, kterým jde o navázání vzájemných vztahů. V minulých dnech došlo k ustavení neoficiálního ruského výsadku protiputinovců v evropské organizaci a nedávno vydala tato opoziční skupina své první prohlášení.

Václav Havel byl Čech. Jeden z nejlepších mozků Československa ve 20. století, profesor Václav Černý byl Čech. Oba ale neuvěřitelně vytáčeli spoluobčané, které Černý nazval Čecháčky. Ba co víc (teď bude citát, tak se nečilte kvůli slovníku), Havla Čecháčkové srali.

Každý se někde narodí, aniž by se ho nebo jí někdo předem ptal, jestli to chce zrovna tam. Mně se to přihodilo téměř před sedmi desítkami let v jihoruském Rostově. V mládí jsem pochopil, že tam dál žít nechci, a od té doby jsem skoro půl století v zemi, jejímž jsem občanem a pro kterou pracuji. Rodiště ale nenechávám bez povšimnutí.

„Už jsme tady!“ znělo v neděli na pražské demonstraci, která zaplnila celé Staroměstské náměstí a dolní část Václavského náměstí. Připodobnění k listopadu 1989 nebylo dílem náhody. Vždyť bylo doprovázeno dalším voláním: „Ať žije Pavel!“ Není třeba připomínat, co to znamenalo.

Promenáda Anny Politkovské v Praze vznikla ve stejný den jako Náměstí Borise Němcova, 27. února 2020. Náměstí Pod kaštany u ruské ambasády bylo přejmenováno na Náměstí Borise Němcova a současně vedlejší alej v parku Stromovka dostala název Promenáda Anny Politkovské.

Dopis 99 pragováků z 18. července 1968 posloužil stalinistům k ospravedlnění intervence vojsk Varšavské smlouvy.

Poslanec ruské Státní dumy a politolog Vjačeslav Nikonov (vnuk stalinského ministra zahraničí Vjačeslava Molotova) přerušil 9. listopadu 2016 parlamentní jednání prohlášením: „Před třemi minutami Hillary Clintonová uznala svou porážku v prezidentských volbách ve Spojených státech a před vteřinou Trump začal svůj projev jako zvolený prezident.“ Na toto oznámení reagovali přítomní poslanci bouřlivým...

Končící týden se stal časovou hranicí, za kterou trvá válka rozpoutaná režimem Vladimira Putina déle než válka, kterou rozpoutal v roce 1941 režim Adolfa Hitlera proti tehdejšímu Sovětskému svazu, jehož bylo Rusko součástí.

Čestný prezident Motoristů a poslanec Filip Turek podá v nejbližších dnech na prezidenta Petra Pavla žalobu na ochranu osobnosti. Nelíbí se mu, jak prezident zdůvodňoval, proč ho nejmenuje ministrem.

Na besedách o Rusku se lidé často ptají, jaká je role pravoslavné církve v současném režimu osobní moci Vladimira Putina. Odpověď na tuto otázku lze najít mimo jiné v čerstvém rozhovoru patriarchy Kirilla pro státní televizi Rossija 1.

Ve všech jazycích, ve kterých jsem schopen číst, nacházím na sociálních sítích zoufalé volání: „Svět se zbláznil!“ Opravdu? Anebo se lidstvo po neúspěšné maturitě jen vrací do normálu za školu?

V minulých dnech oběhlo ruskojazyčný virtuální prostor krátké, méně než minutové video. Bledý muž středního věku na něm hlasitě mluví ze skleněné klece. Taková klec je součástí ruských soudních síní a musí se v ní nacházet obžalovaní. Výkřiky bledého muže přišly po vynesení rozsudku, tedy ve chvíli, kdy už byl odsouzen.

Hlášky z Pelíšků zlidověly. Nejlepším důkazem je jejich výskyt ve zcela nových podmínkách. Kdo by neznal slavnou předpověď Jindřicha Krause: „Dávám bolševikovi rok. Maximálně dva.“ Obměněná koluje veřejným prostorem v těchto týdnech, po říjnových sněmovních volbách, v nichž dostali šanci na sestavení vlády populisté, nacionalisté a ochlokraté.