Očima Saši Mitrofanova

Politika je plná emocí, to určitě. Ale nemělo by se zapomínat na úctu ke starším a kvůli věku indisponovaným lidem. A jestliže má někdo alespoň nepatrnou šanci je potěšit v předvečer jejich svátku, bylo by slušné tak učinit.

Arend Feenstra byl farmářem v kanadském Saskatchewanu. V roce 2024 prodal hospodářství a přestěhoval se do ruské Nižněnovgorodské oblasti s manželkou a osmi z devíti dětí. Byl proti liberálním pravidlům života ve své zemi, neměl rád LGBT+ a obecně nesouhlasil se směřováním Kanady. Rusko mu připadalo jako tradiční země, kde by jeho rodina mohla najít druhý domov.

V pátek vydal Hrad oznámení, že prezident Petr Pavel odjel na soukromou zahraniční cestu. „Prezident se vzhledem k pobytu v zahraničí nezúčastní hlasování ve volbách do zastupitelstva obce Černouček. Prezidenta chyba v plánování mrzí,“ stálo ve sdělení. Reakce veřejnosti byla nadprůměrně emotivní.

Jednapadesátiletý Alexandr Kyněv je známý ruský politolog a jeden z hlavních expertů na volby a regionální politiku v zemi. Patří k aktivním stoupencům zdravého způsobu života. Dne 24. září byl v Moskvě zadržen za účasti pracovníků tajné služby FSB. O den později ho soud poslal na dva měsíce do vazby pro obvinění z pokusu o distribuci drog ve velkém rozsahu. Trest je 10 až 20 let.

Máte-li co do činění s autoritářem, který má slibné vyhlídky stát se diktátorem, vyplatí se brát vážně všechno, co říká o svých cílech. Výjimkou není ani ruský Drang nach Westen, jehož první fáze trvá už téměř pět let.

Začnu obšírnou citací z Putinova oblíbeného bulvárního listu Komsomolskaja pravda. „Poutníci se k Chrámu Krista Spasitele začali scházet od šesti ráno, ačkoliv se dveře katedrály otevírají až v osm. Zpočátku se fronta nezdála kritická, v chrámu je přece jen hodně místa. Ale už v devět ráno se dlouhý had věřících protáhl přes most a pak dokonce odbočil na Bolotné nábřeží, a to je asi 700 metrů!“

Při debatách o ruských událostech často dostávám otázku, proč se tamní obyvatelstvo nevzbouří proti tomu, co se v zemi děje. Obzvláště se nesetkává s pochopením pasivita Rusů tváří v tvář viditelnému zhoršování jejich životní úrovně.

Česká republika se co se týče velikosti nemůže rovnat s takovými státy, jako USA nebo Ruská federace. Přesto si troufnu říci, že v současné době je, když ne na stejné úrovni jako zmíněné velmoci, tak alespoň dělá vše pro to, aby se jim vyrovnala. Disciplína, ve které můžeme s Amerikou a Ruskem soutěžit, je specifická, leč prudce aktuální. Jmenuje se stařec na trůně.

V jedné ze škol v ruském Kaliningradu uklízečka pohrozila učitelce angličtiny Valérii Kuzněcovové, že na ni pošle ruské vojáky, kteří vraždí Ukrajince ve válce. Použila samozřejmě jediný povolený výraz „speciální vojenská operace“. Důvodem byla vlajka Velké Británie, kterou vyučující pověsila ve třídě jako učební pomůcku. Informoval o tom ruský web Govorit NeMoskva.

Současná vládní koalice čím dál otevřeněji ukazuje svou náchylnost ke zločinnému ruskému režimu. Jelikož tuto koalici tvoří vedle zcela vyprázdněných hlav především připodělaní politici, snaží se svou afinitu co nejvíce skrývat, aby to tolik neřvalo. Podstata však zůstává stejná jako na sousedním Slovensku, kde premiér Fico Rusko otevřeně propaguje.

Bezprostředním podnětem k napsání tohoto komentáře se stalo video. Zobrazuje setkání primátora ruského Soči s rodiči místního obyvatele zabitého ve válce, kterou Rusko vede proti Ukrajině.

V den výročí invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa se na představitele státu, kteří pronášeli projevy před budovou Českého rozhlasu v Praze, pískalo. Přítomní také vyjadřovali své pocity buď provoláváním hanby zástupcům vládní koalice, nebo podpůrným skandováním v případě prezidenta republiky. Následně se ve veřejném prostoru rozvinula diskuse, zda toto chování občanů bylo správné.

Ve dnech 18. až 20. září letošního roku mají v Rusku proběhnout volby do dolní komory celostátního parlamentu, Státní dumy. Před týdnem jsem v této rubrice popisoval čachry kolem strany Jabloko. Nejdříve jí bylo povoleno zúčastnit se voleb. Pak se ukázalo, že pozice této strany, která nepodporuje Ukrajinu ve válce s Ruskem, přesto však žádá ukončení válečných operací na obou stranách, tedy i ze st...

Kassandra musela mít nervy z ocele. Když odmítla Apollónovu lásku, potrestal ji tím, že bude vždy přesně předpovídat budoucnost, ale nikdo jí nikdy neuvěří. A taky že ano.

V českých médiích se objevila zpráva, že ruský Nejvyšší soud zakázal účast v parlamentních volbách protiválečné politické straně Jabloko. Je to první případ, kdy ruské úřady nejdříve takovou účast povolily, aby pak povolení odvolaly.

Za nejvýraznějšího opozičního politika Češi nejčastěji považují prezidenta Petra Pavla, kterého za lídra opozice opakovaně označují vládní politici v čele s premiérem Andrejem Babišem. Paradoxně právě Babiš se umístil jako druhý nejvýraznější opoziční politik, i když je předsedou vlády.

Jako občané České republiky jsme si již dávno zvykli na volný pohyb směrem z Česka do zahraničí a na svobodný návrat. Už jen pamětníci mohou vyprávět o době, kdy komunistická moc neumožňovala volný pohyb do vybraných („kapitalistických“) zemí, vyšetřovala občany, kteří tam přece jen vyjeli a vrátili se, a emigranty trestala.

Příslušník biologického druhu homo sapiens, t. č. český ministr zahraničí, si zahrál na orientálního despotu nebo rovnou na Vladimira Putina. Odmítl přístup na oficiální tiskovou konferenci redaktorce Deníku N Zdislavě Pokorné. Zároveň se pustil do klasifikace médií, kdy objevil existenci médií alternativních.

Tuhle jsem se podíval na krátké agitační video, kde se vyprávělo, že Hitler je osvoboditel. Vedle toho bylo delší video, které ukazovalo, jak bezpečné je žití pod dozorem nacistické policie.

Není zatím jediný letošní průzkum volebních preferencí, v němž by s velkým náskokem nevedlo hnutí ANO. Hnutí rovná se Andrej Babiš. Má velmi pevné jádro obdivovatelů.

V poslední době se v západních médiích včetně českých objevily články, z jejichž obsahu vyplývá, že situace v Rusku má tak výrazné krizové rysy, že dochází ke slábnutí režimu a lze očekávat ukončení války s Ukrajinou a následné změny ruského politického systému.

Pocit, který přichází v posledních dnech dovolené, zná každý. Drtivé většině lidí, s výjimkou beznadějných workoholiků, se do práce nechce. Obzvlášť velkou smůlu mají ti, kteří neměli kliku sehnat zaměstnání, které by se jim líbilo. Jak se říká v divadelní hře Na dně: „Když je práce radost, život je krásný! Když je práce povinnost, život je otroctví!“

Ještě před čtrnácti dny znal Andreje Melničenka jen omezený okruh lidí v Rusku a úřady v EU a ve Švýcarsku. Zemi helvetského kříže, v níž trvale pobýval, byl totiž nucen opustit poté, co se ocitl pod sankcemi EU, které Švýcarsko převzalo.

V českém politickém životě je momentálně nejžhavějším tématem konflikt, který vyvolala vláda Andreje Babiše s prezidentem Petrem Pavlem, což vyústilo v kompetenční žalobu podanou hlavou státu k Ústavnímu soudu.

Slovník cizích slov vysvětluje, že okupace znamená „obsazení, zabrání obvykle cizího území; přivlastnění“.