SEBEterapie

Říká se, že bychom se v nějakých konkrétních situacích měli kousnout. Ale kousnutí bolí, tak proč bychom si vlastně ubližovali, říkám si. Někdy však toužíme jenom po nějakém konkrétním znamení, důvodu či iniciativě, která nám řekne, že máme pokračovat danou cestou a ještě se nevzdávat. Ale co když vzdát se je vlastně v pohodě? Pokud se tedy vzdát chceme. Ale to, co skutečně chceme, nám velmi často...

Znáte 5 univerzálních strachů podle Karla Albrechta? Opět další důkaz, že se bojíme všichni něčeho. Někdo zklamání, někdo ztráty, jiný ze smrti. Strach je přirozený mechanismus, otázkou však je, jestli strach, který pociťujeme nyní a který je možná naučený v době dřívější, jestli je aktuálně adekvátní. Či nikoliv. V novém díle podcastu se s vámi dělím o ten můj strach – strach z opuštění. A také o...

To říkával už Tomáš Baťa. Proč bychom měli myslet v malém, když úspěch se děje po kouscích? Sněme ve velkém a i části našeho snu, které postupně realizujeme, budou velké. Vyhněme se malosti. Už jsem vám říkala, jak jsem v osmnácti vydala své tři povídky? Ne? Možná za nimi stálo jen ublížené ego. A možná to byla ona část příběhu, bez které by se nevyvíjel, jak má. Možná právě díky tomu došlo k onom...

Přemýšleli jste někdy nad tím, že ten náš život je jako ta nejlepší knížka, kterou kdy budeme číst? Respektive žít? A stejně jako v každé knize, i tady platí, že všechny kapitoly jsou důležitý. Jsou součástí příběhu, bez kterých by se nevyvíjel, jak má.  Někdy jsou k popukání, jindy si popláčem, mnohdy jsou nevýrazný a nudný, ale po nich přichází peak, na který čekáme. Zápletka a rozuzlení. Napětí...

Říká vám něco Baťovské desatero? Podnikatel Tomáš Baťa za dobu svého podnikání vytvořil takových desater nespočet. Desatero mladým mužům, desatero mladým ženám, desatero zákazníkům. Takové soubory zásad, přístupů a hodnot, které by si člověk měl připomínat, pamatovat si je a řídit se jimi. A já si vytvořila to své. Protože Baťoviny jedu už pěknou řádku měsíců, ne-li let. A tak jsem si vytvořila sv...

Někdy stojíme před něčím, co bychom opravdu ze srdce chtěli, ale rácio nám šeptá, že není vhodný čas. Že na to nejsou finance ani správná chvíle. Ale co kdyby právě tento okamžik byl tím nejideálnějším, který se může nabídnout? Co kdybychom i krok, který se v očích zdá být bláznovstvím, přece jenom učinili a brali ho jako investici, která nám vždy přinese alespoň poučení nebo lekci? V drtivé větši...

Za poslední roky se toho událo mnoho. To nejklíčovější lze však říct v pár slovech - srovnaly se priority. Přestalo se vybuchovat. Přestalo se předpokládat, že zítřek přijde. Rodina se opravdu a vědomě postavila na první místo. A čím dál méně se plýtvá tím nejcennějším, co tady máme, a sice časem. Nový díl SEBEterapie je o shrnutí toho, co jsem se za poslední čtyři roky naučila. Je popostrčením k...

Proč pořád vstupujeme do té stejné řeky, ač víme, že nás v ní nic nového nečeká? Protože naše srdce ani duše nemají KPI, nemají pamatováka na čísla nebo statistiky, ale naopak na doteky, oční pohledy a chvilky, co byly blízko. Jenže víte, co je největším soupeřem dobrého? Výborné. No na tu úroveň výš se ale vyplatí jít. Ale k tomu je třeba vystoupit ze zajetých kolejí. A během toho mezičasu se mus...

Je to tak, jak to je, a není to jinak. Tlak způsobuje jen protitlak. A každá akce vyvolá reakci, ač na ni nějakou chvilku musíme počkat. On nás ten život možná jen zkouší a utvrzuje se v tom, jestli to, kam míříme, chceme opravdu tak moc. Nebo jestli nás pochybnosti zpochybní a racionální hlava udolá. Ale ono to chce jen vytrvat a zachovat klid. Mlha opadne ve chvíli, kdy přestaneme máchat rukama....

Děláš si na sebe čas? Děláš si na svůj volný čas čas? Jsme dnes tolik orientovaní na výkon, že zapomínáme na to opravdu naléhavé – na sebe. A taky na to, že cesta je cíl, že to není až o tom prolétnutí cílovou páskou, kterou si máme tendenci ustavičně posouvat dál a dál. Co když ale ten opravdový výkon nastává v okamžiku, kdy si dáme chvilku "voraz"? Kdy znovu nasměrujeme ten vnitřní kom...

Co kdybychom někdy nemuseli vidět za roh? Co kdybychom nejeli podle společností zajetých dogmat? Co kdybychom někdy byli znovu těmi dětmi, které vždycky věděly, co chtějí, kam je srdce táhne a kde jsou zkrátka nejšťastnější? Co kdybychom prostě jenom žili teď a tady, pro "ten moment"? Další díl SEBEterapie patří k nejosobnějším. Protože dává nahlédnout pod pokličku, pod kterou mnoho lidí...

„Co když to vlastně může fungovat? Co kdyby to přece jenom vyšlo?" ptám se sama sebe. A právě to mi možná nahání strach. Strach z úspěchu nebo své vlastní velikosti není výjimečný, ostatně stejně jako jiné strachy, které si neseme na té cestě životem. Jen nám vždycky bylo do hlavy vkládáno to, že se nemáme bát. Jenže strachy jsou naší přirozenou součástí. Nezmizí. A tak se je dovolte pojmenov...

Konec roku je na spadnutí. Novota nám klepe na dveře. Je načase se ohlédnout a poplácat se po rameni. Protože se máte, za co ocenit. Ať už za osobní, profesní nebo finanční úspěchy. Máte se za co pochválit. A nyní je ideální čas to udělat. Dorazili jste totiž do dalšího tábora, který leží na cestě k vašemu cíli. Dorazili jste do místa, kde je možnost se nadechnout, podívat se zpět, ale také dopřed...

Z čeho máte strach? A ptám se zcela vážně. Protože každý člověk se něčeho bojí. Stejně jako každý člověk v něco věří, tak z něčeho taky máme přirozeně strach. A když říkám přirozeně, tak to tak i myslím. Je totiž přirozené se něčeho bát. Strach tu s námi byl, je a bude, proto si z něj pojďme udělat životního parťáka a netahejme ho jako kouli u nohy. Půjde se nám tou cestou životem snáz. V novém dí...

Každý člověk v něco věří. Někdo ve vesmír, někdo v boha, jiný v karmu. Všichni ale věříme všemu ve chvíli, kdy nám o něco jde. Já věřím v to, že můžeme změnit svět. Minimálně ten náš. Můžeme změnit naše životy. A tím, že sebe posuneme kupředu, můžeme změnit i životy někoho jiného. Tento díl podcastu je pozvánkou. Tou nejupřímnější směrem k vám. Na konferenci, která ovlivní životy (a nejen ty vaše)...

Energie není nekonečná, stejně jako den není nafukovací. Umět se rozhodnout, do čeho vložíme jaký díl každodenní „šťávy“ je důležitější, než si myslíme. Protože pokud naši energii vkládáme do toho, co nám ji vlastně vysává, náš energetický kotel se brzo vyprázdní. Najednou nebude, z čeho brát. Co kdybychom se ale zaměřili na to, co nám energii dává?  Příjem musí být větší než výdej. A z toho, co m...

„Milý čtenáři, jak se ti daří? Jsi šťastný? Žiješ své sny? Anebo máš jen ty sny, které toužíš uskutečnit?" takhle začaly mé ambice napsat autobiografii v devatenácti letech. A i když mi to nyní přijde úsměvné, načato jsem měla dobře. Skoro třicet stran s úvodem, který bych téměř po deseti letech neměnila. A které mi právě nyní ukázaly, že já už tehdy věděla, co dělat. Jenom jsem se dala na dr...

Jak často vystupujete z toho vašeho provozně-organizačního života? Děláte si tu cestu za tím vaším cílem hezčí? Radostnější? Šťastnější? Nebo prostě jen jedete na autopilota a bez emocí trousíte ty vaše kredity, které se vám po probuzení nabijí na to vaše životní konto? Život se tady hraje každý den. A na každém jednom dni záleží. Protože i to puzzle je tvořené jednotlivými dílky, bez kterých by t...

Žádný námořník se nenaučí kormidlovat na klidném moři. A žádná bouřka netrvá věčně. Jde o to vědět, proč u toho kormidla zůstat, i když se nás moře pokusí strhnout do svých hlubin. Nebo bouřka hromy vyděsit a blesky trefit. Proč to v půli, ne-li u konce své cesty neotočit a nevzdat. Aby se tak stalo, naše vize musí být nejen silná, ale především hluboká. Je třeba vědět, co se za ní skrývá. Protože...

Vidí se jen to pozlátko. „Ona měla štěstí,” tvrdí. Vidí se jen špička ledovce, ale to, co se skrývá pod ním už jakoby neexistovalo. Ale za každým úspěchem, ať už si ho definujeme jakkoli, stojí oběti. Méně času s rodinou, méně času stráveného s přáteli, méně času na sport či na sebe. Nedokážeme se rozkrájet a každý máme pořád “jen” 24 hodin. Proč je tedy trávit nad realizací snů jiných lidí? Je ča...

Všechno se děje po kouscích. Deset kilo nezhubneme za den. Ani za týden nebo za měsíc. Ale jedno, dvě, tři ano. Až dorazíme k té vysněné desítce. Celý svět také neprocestujeme lusknutím prstu. Ale díky procestování jedné země po druhé se nám to nakonec podaří. A přesně tak se realizují i ty nejvíce bláznivé sny, které v hlavě nosíte. A u kterých si možná v tento moment říkáte, že jsou tak velké, ž...

Opravdu každý jeden den pracujete na svých snech nebo se podílíte na realizaci snů někoho jiného? Žijete to svoje „ono“ nebo jen doufáte, že se vám každý den znovu nahraje těch 24 kreditů do virtuální peněženky a budete moct i nadále žít hru jménem „Život“? Spoléháte na množství dní ve vašem životě, nebo naplňujete dny, u kterých nikdo neví, kolik nám jich zbývá, tím, co životem můžeme nazývat? Mů...

Neustále se ohlížíme na ostatní, ale zapomínáme na sebe. Naše rozhodnutí jsou ovlivňované druhými, ale upozaďujeme to, co bychom chtěli my sami. Žijeme životy našich rolí, ale to, co bychom chtěli opravdu my, to přechází na druhou kolej. Ale co kdybychom se začali dávat na první místo? Co kdybychom prostě jenom byli tím, kým skutečně chceme být? Je to o nás a na nás. Přesto jsme tolik závislí na n...

Každý člověk je v něčem dobrý. Od narození. Máme své přirozené talenty, které, když aplikujeme do praxe, tak se díky nim dostáváme do flow. A ve flow dosahujeme fantastických výsledků. Dostáváme se do excelence. Z mého pohledu je poznání silných stránek gamechanger. A taky opěrný bod naší sebedůvěry. Já ty své našla. Tak proč ne i vy? Něco jsem však nepředpokládala. Že je budu aplikovat i jinde a...

To, na co myslíme si přitahujeme do života. Klišé? Možná. A možná taky ne. Já svou hlavu a nastavení mysli začala formovat v sedmnácti. Jedna knížka s jednou myšlenkou, kterou jsem aplikovala do praxe, se mi záhy ukázala jako pravdivá. Jedno vítězství, kterému nikdo nefandil. Jedna studentská firma, která byla spíše k pousmání, než že by budila respekt. A jedna holka, která si řekla jen: „Vyhrajem...