Bible pro dnešek

Hlavní postavou této epizody je biblický Abraham. Na jeho příběhu (Gn 18 a 19) budeme sledovat, jak vypadá život člověka, který přijme Boží povolání k misijní službě, a jakými vlastnostmi se vyznačuje.

Bůh v dějinách mnohokrát povovával lidi, aby byli požehnáním pro své okolí a nesli poselství o nabízené záchraně. Ve starozákonním ani novozákonním období nebylo snadné opustit vlastní „komfortní zónu“ a přijmout Boží pozvání. Přesto je ale právě to základem toho, co znamená být Božím dítětem a Ježíšovým následovníkem.

Zatímco v prvním díle jsme se soustředili především na Boha, který touží zachránit své „ztracené“ děti, druhé setkání s misiologiem Petrem Činčalou zaměří naši pozornost už specifičtěji na Boží velký „plán záchrany“ – na jeho původ, záměr, podobu i provedení.

Celá Bible představuje Boha jako na toho, kdo se aktivně zajímá o „ztracené“ hříšníky, jde za nimi, přináší jim naději a dělá vše pro jejich záchranu. Co má toto vědomí udělat s Ježíšovými následovníky? O tom všem bude v nové sérii hovořit kazatel a misiolog Petr Činčala.

V závěrečném dílu série zaměřené na poselství biblického Listu Efezským se s Oldřichem Svobodou podíváme na list jako na velký logický celek, s důrazem na jeho klíčové myšlenky.

V tomto díle se už podruhé zaměříme na pasáž Ef 6,10-120, která pojednává o „duchovním boji“ Ježíšových následovníků. Tentokrát bude pozornost zaměřena více na nutnou „výzbroj“ do tohoto boje, jehož cílem je obnovení pokoje a míru.

V závěrečné kapitole listu Efezským Pavel čtenáře (tehdejší i dnešní) upozorňuje, že tím, že se postavili na stranu Krista, stávají se také jeho „spojenci“ ve velkém vesmírném sporu mezi dobrem a zlem. Díky němu budou mít dostatek sil do tohoto „boje“ proti silám zla.

V tomto díle navážeme na Pavlovu výzvu z 5. kapitoly listu Efezským, aby se Kristovi následovníci, inspirováni příkladem Ježíše, v lásce podřizovali jeden druhému. Nejprve tuto myšlenku aplikoval (oboustranně) na vztah mezi manžely, nyní také na vztah dětí a rodičů, a dokonce i otroků a pánů.

V tomto díle se zaměříme na závěr 5. kapitoly listu Efezským, kde Pavel aplikuje myšlenku jednoty a lásky, kterou do našich životů přináší Kristus, na oblast manželství. Příklad Kristovy lásky, pokory a ochoty se obětovat pro druhé se má promítnout i do vztahu muže a ženy, kteří před Bohem spojili své životy.

Pátá kapitola listu Efezským věnuje pozornost tomu, jak žije ten, kdo se nechá Kristem proměnit, přehodnotí své životní priority a dokáže moudře rozpoznat, co má v životě opravdovou cenu a hodnotu.

Poté, co se apoštol Pavel v první polovině 4. kapitoly věnoval velkolepému Božímu plánu představit celému vesmíru na společenství věřících Boží moudrost, v dalších verších podrobněji popisuje, jak konkrétně vypadá „nový“ život věřících, který je svědectvím o síle Boží lásky a evangelia.

Evangelium rozbořilo hradby a buduje církev (Ef 2), která je velkým názorným obrazem Boží moudrosti pro celý vesmír (Ef 3). Tento úkol plní právě proto, že je navzdory své různorodosti díky Kristu jednotná.

Třetí kapitola listu Efezským, která se zaměřuje na základní poselství celé Pavlovy služby – na „evangelium“ o Ježíši Kristu. Pavel zde naznačí, v čem je zpráva o tom, co pro nás Kristus vykonal, jedinečná a jaký praktický dopad má nejen na naše životy, ale na celý vesmír.

Druhá polovina 2. kapitoly listu Efezským představuje praktické důsledky přijetí Ježíšovy oběti pro mezilidské vztahy. Zvláště se zaměřuje na dlouholeté „nepřátelství“ židů a pohanů, kteří se v Kristu mohou stát jedním usmířeným společenstvím.

V další epizodě věnující se listu Efezským se zaměříme na pasáž Ef 2,1-10. Apoštol Pavel v ní efezským křesťanům nejprve vysvětluje beznadějnou situaci, ve které kdysi byli všichni hříšníci, včetně nás (v. 1–3), aby poté nádherně představil to, co můžeme díky Kristu prožívat nyní (v. 4–10).

Třetí lekce zaměří naši pozornost na Pavlovu modlitbu, ve které Bohu děkuje i jej prosí za své spoluvěřící v Efezu (Ef 1,15–23).

V této epizodě se zaměříme na Pavlovo slavnostní „díkůvzdání“, kterým otevírá svůj dopis (Ef 1,3-14). V něm apoštol chválí dobrého Boha, který poslal Ježíše jako našeho zachránce, a děkuje mu za to, co pro nás v rámci svého „plánu“ už udělal.

V nové sérii zamyšlení nad aktuálním poselstvím Bible se zaměříme s Oldřichem Svobodou na dopis, který napsal apoštol Pavel věřím ve starověkém Efezu. V rámci prvího setkání se více zaměříme na autora a jeho adresáty, abychom na tomto pozadí lépe porozuměli poselství tohoto biblického spisu a jeho aktuálnosti.

POslední epizoda této řady je celkovým shrnutím studia tématu poselství tří andělů ze Zjevení 14. Zamřuje se na Boží moudrost, se kterou prorocky připravil církev na nebezpečí v závěru dějin, ale také na jeho vizi: mít tu Ježíšovy následovníky, kteří navzdory všem svodům a lžím ponesou světu věrně evangelium o obětovaném Beránkovi a jeho pravdě, která vítězí.

V této epizodě se blíže podíváme na prorocký výhled, který ukazuje na polarizaci světa – přijde den, kdy se bude muset každý rozhodnout, komu bude sloužit.

Při studiu knihy Zjevení narazíme na to, že se zde o věrných Božích dětech v době konce mluví jako o těch, kteří vytrvale zachovávají Boží přikázání a Ježíšovu víru. Co to vlastně znamená a proč to je v závěru dějin tak důležité?

Kniha Zjevení pomocí symbolů a obrazů varuje před tím, že zvláště v závěru dějin se bude satan snažit získat na svou stranu co nejvíce lidí, aby ani oni nebyli zachráněni. Oč mu půjde a jak být před těmi "nástrahami" v bezpečí?

V tomto díle našeho pořadu se dostáváme k poselství druhého anděla: „Padl, padl veliký Babylón, který opojil všechny národy svým smilstvím a dal jim pít z poháru hněvu“ (Zj 14,8). Na základě skutečnosti, že v biblických jazycích je Babylón (stejně jako Jeruzalém) ženského rodu, je v knize Zjevení tento symbolický „Babylón“ přirovnán k nevěrné ženě, která k nevěře svádí i ostatní. Jaký význam má te...

Osmé setkání nad textem "poselství tří andělů" (Zj 14) otevírá téma zvláštního Božího dne, soboty, ve světle pozvání k úctě a respektu vůči Stvořiteli v každé době, obzvláště v závěru dějin.

V tomto díle našeho seriálu si blíže povšimneme výzvy prvního anděla: „Poklekněte před tím, kdo učinil nebe, zemi, moře i prameny vod“ (Zj 14,7). Proč je tak důležité uznávat Boha jako Stvořitele? Jaký to má vliv na náš pohled na něj a vlastně na celé poselství evangelia?