SEBEterapie

Daří se vám ráno vstávat? Nebo ještě lépe – chce se vám ráno vstávat? A co kdybych vám řekla, že je to poslední ráno, které vlastně můžete vstát. Vstali byste? A jak byste ten den vlastně prožili? Existuje tady jedna zajímavá myšlenka – žijeme tady jen jeden jediný den. Zítřek jsou domněnky, hypotézy, včerejšek vzpomínky a fikce. Ale ve skutečnosti je jen dnešek den, který tady máme. Přesto máme p...

„ Přála bych si, aby ses viděla mýma očima, ” řekla mi kamarádka při našem on-line setkání, kde jsem měla koučovat já ji, ne ona mě. Ale některý věty, které se zapíšou pod kůži, přichází právě možná takto – neplánovaně, nečekaně, ale ve výsledku jsou přesně takhle potřebný. A pak jen dodala: „ Kéž by sis nepřipadala tak malá. ” Někdy si říkám, že bych chtěla mít znovu ten drive náctiletý Terezy. T...

Co kdybych ti řekla, že ty = důležitá? Na to možná bohužel zapomínáme příliš často. A je to škoda, říkám si. Stejně tak je škoda, že se snažíme být šálkem čaje pro každého. Ale víš co? Nemusíme být. A v tom je možná to opravdu krásný. Tento díl podcastu věnuju primárně všem ženám, které někdy zapomínají na to klíčové – na sebe. Ale taky se podělím o tip na film i reminder toho, jak důležité je být...

Co pro vás znamená sebevědomí? A jak ho v sobě vlastně probudit? Ne, opravdu nikdo se sebevědomím nerodí, ale sebevědomým člověkem se stáváme. A i když možná máme tendenci hledat v tom samé složitosti, ve výsledku je ta rovnice jednoduchá – splnit si to, co si slíbíme. Protože ono vlastně záleží na těch našich úspěších. Vnitřních. Které potom jsou odrazem toho vnějšího světa. Možná je i ten život...

Některý epizody tohoto podcastu jsou motivační. Jiné vám mají otevřít oči dřív, než to udělá někdo (nebo něco) za vás. A tento patří do té druhé skupiny. Je sdílením života – v jeho hořkosladké podobě. Protože kdybychom neochutnali to hořké, nikdy bychom si nevážili těch sladkostí. A zároveň je připomínkou toho, že toho času tady nemáme neskutečně moc. Je nakopnutím k tomu, abyste udělali to, co t...

A práce neobejme. I když chápu, proč se ženem a naplňujeme jí svý dny. Možná jen maskuje nějaké to prázdno, co nechceme, aby bylo vidět. Co nechceme cítit. Práce zkrátka neudělá člověka tak upřímně šťastným. Ale na stranu druhou ho neodmítne. Je vděčná. Nebolí jako prázdný večery. Dává pocit smyslu. Možná se člověk honí za tím "lepším životem", ale kvůli tomu mu utíká to podstatný – čas....

Zamysleli jste se někdy nad tím, co pro vás znamená úspěch? A zároveň kolik vás vlastně stojí? Každý úspěch totiž vyžaduje oběť. A já si vůbec poprvé reálně sáhla na cenu toho mého definovaného úspěchu. Co mě bude stát, když začnu promlouvat ke stále většímu množství lidí. Když se budu prát za autentičnost, lidskost a pravdivost, když budu druhé zvát za běžně zavřené dveře, aby se pochopilo, že vš...

Chcete něco změnit? Možná jste si právě stanovili novoroční předsevzetí, ale nestačí si něco jen slíbit. A nestačí chtít něco změnit ze dne na den. Ono to totiž tak nefunguje. Pořád žijeme naše provozně-organizační životy. Pořád máme jen 24 hodin, do kterých chceme mermomoci vměstnat něco nového. Ale co kdybychom na to nyní šli jinak? Step by step? Protože změna vyžaduje prostor. A náš mozek novou...

Už jste si někdy uvědomili, že čím míň toho času máme, tím víc toho chceme stihnout, ale čím víc toho času máme, tím víc jím mrháme ? Co kdybych vám ale řekla, že máte každý jeden den 86 400 korun, které můžete utratit jen do půlnoci. To, co zbyde, propadá. Co byste udělali, jak byste s obdrženými penězi naložili? Jeli byste na dovolenou, investovali nebo něco jiného? A co kdybych vám řekla, že př...

A co kdyby to vážně vyšlo? Jen si to na chvilku připusťte. To rande vyjde. Tu novou práci získáte. Přežijete i v cizí zemi. Naplníte Kongresák o stovkách lidí. Doplňte si, co zrovna doplnit chcete. Ale jen si na malý okamžik připusťe, že by to vyšlo. Jaky je to pocit? Skvělej, vidte?  Vidíte, už vnímáte, jaké to je. A ted mi neříkejte, že ty pocity nejsou skutečný. Jsou. Stejně jako se stane skute...

Máme to v sobě někde od přírody zažité – jen pokud pracujeme do úmoru, zasloužíme si odměnu. Práce musí bolet a musí být tvrdá. Ale co když to jde i s lehkostí? Co když nám náleží odměna i za to, co za práci možná nepovažujeme, ale i tak vykonáváme službu, která má hodnotu? Jenže pustit se do práce, která nás baví a naplňuje, chce pořádnou dávku odvahy. A taky nutnou dávku zodpovědnosti, protože r...

Život je živej, ten živel. A v posledních týdnech a měsících se toho děje víc, než jsem schopná zpracovat. A tak natáčím znovu další díl podcastu, který je hlavně o aktuálním dění, vždycky však v pozadí s odvahou, která má inspirovat. Třeba i tebe. Svou konferenci jsem přesunula na příští rok. Tentokrát se uspořádá v Kongresovém centru, čímž si splním sen, který už deset let čekal na probuzení. A...

Vyhoření je pojem, který se skloňuje stále více. Ale je otázkou, jestli se neskloňuje už tak moc, že ho mnozí mají tendenci přisuzovat i k tomu, co za vyhoření nelze chápat. Samozřejmě se jedná o téma, které by nemělo být opomíjeno. A které je dobré rozebírat, abychom nepřehlédli první náznaky, že se i nás vyhoření možná týká. Mně to tělo řeklo. Znovu. Srdíčko bijící jako o závod a tak hlasitě, ja...

Říká se, že bychom se v nějakých konkrétních situacích měli kousnout. Ale kousnutí bolí, tak proč bychom si vlastně ubližovali, říkám si. Někdy však toužíme jenom po nějakém konkrétním znamení, důvodu či iniciativě, která nám řekne, že máme pokračovat danou cestou a ještě se nevzdávat. Ale co když vzdát se je vlastně v pohodě? Pokud se tedy vzdát chceme. Ale to, co skutečně chceme, nám velmi často...

Znáte 5 univerzálních strachů podle Karla Albrechta? Opět další důkaz, že se bojíme všichni něčeho. Někdo zklamání, někdo ztráty, jiný ze smrti. Strach je přirozený mechanismus, otázkou však je, jestli strach, který pociťujeme nyní a který je možná naučený v době dřívější, jestli je aktuálně adekvátní. Či nikoliv. V novém díle podcastu se s vámi dělím o ten můj strach – strach z opuštění. A také o...

To říkával už Tomáš Baťa. Proč bychom měli myslet v malém, když úspěch se děje po kouscích? Sněme ve velkém a i části našeho snu, které postupně realizujeme, budou velké. Vyhněme se malosti. Už jsem vám říkala, jak jsem v osmnácti vydala své tři povídky? Ne? Možná za nimi stálo jen ublížené ego. A možná to byla ona část příběhu, bez které by se nevyvíjel, jak má. Možná právě díky tomu došlo k onom...

Přemýšleli jste někdy nad tím, že ten náš život je jako ta nejlepší knížka, kterou kdy budeme číst? Respektive žít? A stejně jako v každé knize, i tady platí, že všechny kapitoly jsou důležitý. Jsou součástí příběhu, bez kterých by se nevyvíjel, jak má.  Někdy jsou k popukání, jindy si popláčem, mnohdy jsou nevýrazný a nudný, ale po nich přichází peak, na který čekáme. Zápletka a rozuzlení. Napětí...

Říká vám něco Baťovské desatero? Podnikatel Tomáš Baťa za dobu svého podnikání vytvořil takových desater nespočet. Desatero mladým mužům, desatero mladým ženám, desatero zákazníkům. Takové soubory zásad, přístupů a hodnot, které by si člověk měl připomínat, pamatovat si je a řídit se jimi. A já si vytvořila to své. Protože Baťoviny jedu už pěknou řádku měsíců, ne-li let. A tak jsem si vytvořila sv...

Někdy stojíme před něčím, co bychom opravdu ze srdce chtěli, ale rácio nám šeptá, že není vhodný čas. Že na to nejsou finance ani správná chvíle. Ale co kdyby právě tento okamžik byl tím nejideálnějším, který se může nabídnout? Co kdybychom i krok, který se v očích zdá být bláznovstvím, přece jenom učinili a brali ho jako investici, která nám vždy přinese alespoň poučení nebo lekci? V drtivé větši...

Za poslední roky se toho událo mnoho. To nejklíčovější lze však říct v pár slovech - srovnaly se priority. Přestalo se vybuchovat. Přestalo se předpokládat, že zítřek přijde. Rodina se opravdu a vědomě postavila na první místo. A čím dál méně se plýtvá tím nejcennějším, co tady máme, a sice časem. Nový díl SEBEterapie je o shrnutí toho, co jsem se za poslední čtyři roky naučila. Je popostrčením k...

Proč pořád vstupujeme do té stejné řeky, ač víme, že nás v ní nic nového nečeká? Protože naše srdce ani duše nemají KPI, nemají pamatováka na čísla nebo statistiky, ale naopak na doteky, oční pohledy a chvilky, co byly blízko. Jenže víte, co je největším soupeřem dobrého? Výborné. No na tu úroveň výš se ale vyplatí jít. Ale k tomu je třeba vystoupit ze zajetých kolejí. A během toho mezičasu se mus...

Je to tak, jak to je, a není to jinak. Tlak způsobuje jen protitlak. A každá akce vyvolá reakci, ač na ni nějakou chvilku musíme počkat. On nás ten život možná jen zkouší a utvrzuje se v tom, jestli to, kam míříme, chceme opravdu tak moc. Nebo jestli nás pochybnosti zpochybní a racionální hlava udolá. Ale ono to chce jen vytrvat a zachovat klid. Mlha opadne ve chvíli, kdy přestaneme máchat rukama....

Děláš si na sebe čas? Děláš si na svůj volný čas čas? Jsme dnes tolik orientovaní na výkon, že zapomínáme na to opravdu naléhavé – na sebe. A taky na to, že cesta je cíl, že to není až o tom prolétnutí cílovou páskou, kterou si máme tendenci ustavičně posouvat dál a dál. Co když ale ten opravdový výkon nastává v okamžiku, kdy si dáme chvilku "voraz"? Kdy znovu nasměrujeme ten vnitřní kom...

Co kdybychom někdy nemuseli vidět za roh? Co kdybychom nejeli podle společností zajetých dogmat? Co kdybychom někdy byli znovu těmi dětmi, které vždycky věděly, co chtějí, kam je srdce táhne a kde jsou zkrátka nejšťastnější? Co kdybychom prostě jenom žili teď a tady, pro "ten moment"? Další díl SEBEterapie patří k nejosobnějším. Protože dává nahlédnout pod pokličku, pod kterou mnoho lidí...

„Co když to vlastně může fungovat? Co kdyby to přece jenom vyšlo?" ptám se sama sebe. A právě to mi možná nahání strach. Strach z úspěchu nebo své vlastní velikosti není výjimečný, ostatně stejně jako jiné strachy, které si neseme na té cestě životem. Jen nám vždycky bylo do hlavy vkládáno to, že se nemáme bát. Jenže strachy jsou naší přirozenou součástí. Nezmizí. A tak se je dovolte pojmenov...