Vltava

Patří k nejvýznamnějším popularizátorům rumunské a moldavské literatury u nás, za což od rumunského prezidenta obdržela vysoké státní vyznamenání. Stojí mimo jiné za překladem thrilleru z geograficky a politicky komplikované oblasti Podněstří od Alexandra Popesca, která v Česku zaznamenala znamenitý ohlas a předčítalo se z ní i na festivalu Noc literatury.

Pro ty, kdo vltavské Ranní úvahy poslouchají z éteru, připomínám, že na webu Českého rozhlasu jsou dostupné také v písemné podobě a jsou opatřené titulky stejně jako novinové fejetony. Můj dnešní příspěvek je nadepsán „Vítrný medvídák“ a čtenáři si při jeho spatření možná pomysleli, že se v nadpisu vyřádil internetový šotek, anebo povytáhli obočí nad mou soudností.

Saša Michailidis se ptá filmové publicistky Hedviky Petrželkové a uměleckého ředitele KVIFF Karla Ocha. Neznámá žena, to je vítězný film benátského festivalu. Ale tentokrát nešlo jen o nejlepší snímky. Mezi nejdiskutovanější témata patřili Elon Musk, Rupert Murdoch, CIA a Chile, Gaza, televizní voyeurismus nebo moc technologických miliardářů.

Vladimír Krátký vypráví o inspiraci svými studenty, svém prvním uhranutí divadlem i o nedávno obdrženém ocenění Nadace Život umělce Master Prix za celoživotní přínos kultuře.

Zaměřuje se na současnou morální a politickou filozofii. V podcastu Promyslet Havla mluví o tom, že demaskování lží je dnes složitější než za Havlových časů. Je také autorem populárně naučné knihy Liberálové a ti druzí. „Každý člověk má svoji teorii života a vztahu k ostatním i společnosti a ten hlavní rozdíl je, jestli se tu teorii snažíme explicitně pojmenovat, anebo ji máme uvnitř sebe a nikdy...

Letos jsem měl příležitost podílet se na knižním projektu, který se zabývá československými cestovatelskými plakáty. O co jde? S rozvojem cestování, turistiky, ale také s potřebami mezinárodní reprezentace nové republiky se od začátku 20. století formuje specifický žánr plakátu, jenž vybízí k návštěvě všemožných míst naší země.

Spiritualita a náboženství v dialogu. O spiritualitě v nás i za horizontem, o hledání přesahů i spodních proudů, o tom, proč a v co věříme.

S profesorem Martinem C. Putnou procházíme spletitými duchovními dějinami Evropy napříč národy i náboženskými konfesemi.

Psychologická sonda do lidského nitra vášnivé dívky, která vyrůstala bez matky. Povídka dokládá překvapivý prozaický talent autora, obávaného kritika, který měl zásadní formativní vliv na generace českých spisovatelů.

Saša Michailidis se ptá hostů na vídeňskou Albertinu, která letos slaví 250 let. Filozofická fakulta Univerzity Karlovy chystá rozsáhlou reorganizaci. Nahota a ženský akt v magazínech i v online prostředí. Před devadesáti lety se narodil Pavel Landovský.

Je na volné noze a vedle divadla se intenzivně věnuje práci s hlasem. Nejnověji ztvárnila v rozhlasové adaptaci Dogville Larse von Triera hlavní postavu Grace. „Na práci v rozhlase mám ráda, že se můžu zasoustředit na slovo a na atmosféru pod ním. Neprofiluju se ale jako psychologická herečka, zajímá mě třeba i tvorba pro děti,” říká ve Vizitce.

Kdysi jsem pracoval v redakci nakladatelství Odeon, ještě toho starého, původního. Hlavním pilířem jeho produkce byla překladová literatura, a proto jsme v každém oddělení měli k dispozici různé dvojjazyčné slovníky. A samozřejmě taky slovníky výkladové a encyklopedie.

Saša Michailidis se ptá dcery Pavla Landovského Andrey Landovské a historika Jana Bárty. Filmy Svatba jako řemen, Utrpení mladého Boháčka nebo Černí baroni, na divadle třeba Hodinový hoteliér. To vše spojuje jméno herce, dramatika a disidenta Pavla Landovského. 90 let od jeho narození si připomeneme 11. září. Čím se vyznačovaly postavy, které ztvárňoval ve filmu a na divadle? Jaké možnosti a posto...

Vyučuje češtinu a základy společenských věd na broumovském gymnáziu. Mimo to je také hybatelkou ve městě o zhruba sedmi tisících obyvatelích, které v posledních letech zažívá kulturní vzedmutí. Ve výuce využívá toho, že do Broumova přijíždějí čeští i zahraniční spisovatelé a překladatelé. Nejen je pravidelně zve na gymnázium a pořádá s nimi besedy. „Studenty chci rozhýbat, naplňuje mě, když vidím,...

Podílím se na vyhnání holubů z místa pod mým oknem, kde celé roky žili, družili se, množili se, pokorně sedali na vejcích a krmili mladé, dokud nevylétli z hnízda. Můj vztah k nim prošel velkou proměnou. Nejprve mi byli lhostejní. Než jsem se přestěhoval do staré zástavby na Vinohradech, znal jsem je jen z parků a náměstí.

Saša Michailidis se ptá fotografky Kateřiny Janišové a bývalého šéfredaktora magazínu FotoVideo Rudolfa Stáhlicha. V roce 2015 časopis Playboy přestal zveřejňovat fotografie nahých žen. O dva roky později je vrátil a dnes opět mění způsob, jakým má být ženská nahota čtena. Co je dnes společensky přijatelné? Jak vypadá kvalitní ženský akt? A kdo má rozhodnout, co se dostane před oči veřejnosti – fo...

Je jednou z klíčových osobností současného českého tance. Vede festival a neziskovou organizaci Tanec Praha, která zaštiťuje činnosti pražského Divadla Ponec. Ten prošel turbolentním obdobím, v současnosti se potýká s nedostatkem financí a v těchto dnech slaví 25 let od otevření.

Lída je mladičká pražská dívka, která miluje život a všechno kolem. Vyrůstá jen s otcem, který náhle zjišťuje, že ta, co byla ještě včera dítětem, už stojí na křehké hranici mezi dětstvím a dospělostí. Zařídil jí vytouženou práci. Brzy nastoupí na brigádu jako prodavačka drobného občerstvení. Na prahu dospělosti je záhy vystavena nástrahám dospělého světa.

V ý běrov é ř í zen í na nov é ho ředitele N á rodn í galerie Praha se m á opakovat. Ministr kultury k tomu minul ý t ý den uvedl, že chce naj í t osobnost, kter á m á m í t silnou mezin á rodn í vizi. Saša Michailidis se pt á v ý tvarn é ho publicisty a spolupracovn í ka Vltavy Matěje Forejta a vedouc í ho kulturn í rubriky časopisu Respekt a v ý tvarn é ho publicisty Jana H. Vitvara.

Během posledních veder byla Paříž vyčerpaná. Lidé s kruhy pod očima, bledí, spoří na slovo, nějak přežívající, předstírající, že život jde dál. Tiše oddychující ve stínu.

Saša Michailidis se ptá historičky a teoretičky architektury Radomíry Sedlákové a historičky umění Mileny Bartlové. Národní galerie Praha, která už 230 let spravuje největší uměleckou sbírku na našem území, má své expozice v adaptovaných historických budovách. Sbírky jsou rozmístěny do několika paláců, kláštera nebo taky jízdárny. Repríza z 23. 4. 2026.

Nevím, čím se v posledních červnových dnech bavíte vy, ale já šiju kovbojské kalhoty. Hnědé, jakoby z kůže, na bocích s třásněmi a samozřejmě s opaskem, za který jdou kolty zavěsit proklatě nízko. Asi jsem blázen. Nebo prostě matka.

Výběrové řízení na nového ředitele Národní galerie Praha se m á opakovat. M inistr kultury Oto Klempíř za Motoristy chce najít osobnost, která bude mít silnou mezinárodní vizi . Změnit by se měla i v ý běrov á komise. Jak manažersky ř í dit a uř í dit tak velkou st á tn í př í spěvkovou organizaci? Saša Michailidis se pt á b ý val é ho ředitele N á rodn í galerie Praha a historika uměn í Jiř í ho...

Mám ráda výhledy. Vyrostla jsem sice v prvním patře, ale ze svého pokoje jsem viděla až na vzdálený obzor za údolím Vltavy. Poté co jsem se odstěhovala do staré Prahy, z jedné strany koukám sousedům do oken a z druhé zrovna tak, jen přes nevelký dvůr. Výhled mi chybí.

Ministerstvo kultury minulý týden zrušilo výběrové řízení na generálního ředitele Národní galerie Praha. Bude se opakovat a ministr kultury Oto Klempíř za Motoristy chce najít osobnost, která bude mít silnou mezinárodní vizi. Změnit by se měla i výběrová komise. Co vše přispělo ke konci předchozí šéfky Alicje Klast? Jak posunout Národní galerii mezi přední evropské kulturní instituce?