Vltava

Až někdo z vědců rozluští, za jakých podmínek se houbové zárodky mění v plodnice, dostane Nobelovu cenu. Já zatím žádné teorie nepíšu. Jen chodím po lipnických lesích a pozoruji. – Trpělivě sbírám příběhy a jsem zvědavá, co najdu. Vědec by řekl, že „shromažďuji data“.

Saša Michailidis se ptá editorky knihy VISIT Czechoslovakia! Příběhy českých a slovenských cestovatelských plakátů Lindy Kudrnovské a literárního historika Martina Bedřicha. Nová publikace přibližuje historii Československa od roku 1918 až do jeho zániku v roce 1992. Praha, lázně, hory, folklor, architektura, příroda...

Za ztvárnění manžela Hedy Gablerové v Ibsenově dramatu v Národním divadle pod režijním vedením Viktora Bodóa se dostal do užších nominací na Cenu Thálie. Psychologicky s ostatními herci inscenaci pečlivě pitvali a řešili nepřeberné množství detailů včetně toho, co nosí postavy v kapsách. „Myslím, že Heda Gablerová je o prazákladní pravdě, díky tomu, že postavy nežijí v pravdě, se dostaly tam, kde...

Pořídil jsem si do telefonu aplikaci na rozpoznávání ptáků. Zachytit neustále se pohybující a v různě vysokém roští či stromech mizející opeřence fotoaparátem se mi moc nedaří. Zato určování ptačích druhů podle zpěvu mě baví nesmírně.

„Systém, kterému idea masové prefabrikace bydlení vyhovovala, ji sám začal degradovat. Z plánů, které podněcovaly nadšení ze života v budoucnosti, se stávala monotónní realita, která měla k původním představám daleko,“ říká Vladimir 518 ve druhé epizodě série Betonový lidi. Realizaci sídlišť rozebírá s historikem a teoretikem umění a architektury Rostislavem Šváchou, architektem a urbanistou Zdeňk...

„Architekti sídliště po revoluci zcela vypustili ze svých portfolií. Změnilo se to až koncem devadesátých let, kdy o sídlištích začali vážně mluvit Josef Pleskot a Ladislav Lábus,“ říká Rostislav Švácha. Historik a teoretik umění a architektury je hostem bonusového rozhovoru ke 2. epizodě série Betonový lidi. Tématem je degradace původních myšlenek za českými sídlišti.

Saša Michailidis se ptá historika a popularizátora architektury z plzeňského spolku Pěstuj prostor Petra Klímy a architekta Jiřího Zábrana, oba jsou zakladateli Plzeňského institutu současné architektury. Letošní Den architektury je ve znamení nedostupnosti bydlení v Česku. Jakou roli by mohla sehrát při řešení tohoto nepříznivého fenoménu udržitelná architektura? Jaké jsou její hlavní zásady a pr...

Jeho alternativní kapela Ty Syčáci vydává nové album DLOUHÁ ŠIROKÁ A BYSTROZRAKÁ. Tak si říkají fiktivní performerky, které si sám vymyslel. Album podle něj dělá dlouhý nos na patriarchát i konformismus. „Je to feministický konceptuální příběh. Dominance a to, že někdo někomu šéfuje, vyvane ve prospěch spolupráce a kreativní partnerskosti,” vysvětluje ve Vizitce, kde taky přiznává, že se jeho fyzi...

Co ještě může na tvorbě Václava Havla překvapit? Nová minisérie Vltavy představuje méně známé dramatické texty – od raných jednoaktovek a skečů ze 60. let až po poslední hru z roku 2010. Redaktorka Veronika Jošková Štefanová si o nich povídá s teatroložkou Lenkou Jungmannovou z Akademie věd, odbornicí na českou dramatiku druhé poloviny 20. století.

Co ještě může na tvorbě Václava Havla překvapit? Nová minisérie Vltavy představuje méně známé dramatické texty – od raných jednoaktovek a skečů ze 60. let až po poslední hru z roku 2010. Redaktorka Veronika Jošková Štefanová si o nich povídá s teatroložkou Lenkou Jungmannovou z Akademie věd, odbornicí na českou dramatiku druhé poloviny 20. století.

Sledoval jsem seniorku v páté řadě kostelních lavic s opatrnou nervozitou. Většina publika byli junioři a juniorky, jak je na festivalu mládeže obvyklé, část návštěvníků tvořili nejspíš jejich rodiče, tedy lidé kolem čtyřicítky, možná padesátky.

Bohoslužbě sloužené pod širým nebem na Mariánském náměstí předsedá Stanislav Příbyl, arcibiskup pražský. Slovem provází Eva Hazdrová-Kopecká.

Spiritualita a náboženství v dialogu. O spiritualitě v nás i za horizontem, o hledání přesahů i spodních proudů, o tom, proč a v co věříme.

Středověkým Íránem: Renesance v Isfahánu a rokoko v Šírázu, Háfez a Sádí, mystika a erotika.

Melancholický vypravěč se svěřuje příteli s hlubokou láskou, která ho spaluje. Tato láska je však od samého počátku odsouzena k zániku...

Saša Michailidis se ptá hostů na cestu tuzemského krátkého filmu k výjimečnému ocenění, třeba takovému studentskému Oscaru. Mladí lidé v Česku postupně přestávají rozumět textu, úpadek čtenářské gramotnosti dokládá mezinárodní šetření. Dům MAT nebo Volmanova vila - domy, které po záchraně dokázaly znovu ožít .

Pohybuje se na pomezí akademického, institucionálního i nezávislého uměleckého prostředí. Jako kurátorka nejčerstvěji připravila výstavu Nové mytologie v rámci třetího ročníku festivalu České sny ve Lvově. Tato expozice je podle jejích slov o potřebě sdílení a vyprávění nových příběhů. Jak také podotýká, neměli bychom se současného umění bát.

Za komunismu jsme měli tak malé platy, že jsme nemohli na dovolenou s dětmi jet nikam. V nových poměrech jsme sice začali vydělávat trochu víc, ale v té době po převratu jsme o dovolené doháněli hlavně resty z běžného roku. A protože jsme měli koně, byla většina naší dovolené naprosto pracovní. To proto, že jsme v létě dělali seno.

Saša Michailidis se ptá filmové distributorky Alexandry Hroncové a filmařky Jamaicy Kindlové. Experimentální videoesej Volklore režisérky Viktorie Štěpánové získal stříbrného studentského Oscara v kategorii alternativních a experimentálních snímků a zároveň se tím kvalifikoval do klání o Oscary v kategorii krátkých filmů. Co je potřeba pro to, aby krátký film zaujal na festivalech nebo soutěžích?

Organizace, kterou vede, pomohla vytvořit desítky zelených prostranství pozitivně ovlivňujících kvalitu života v městském prostředí. Kokoza radí také s kompostováním a provozuje integrační dílnu pro lidí se zkušeností s duševním onemocněním. „Bez dobrých vztahů nemůže komunitní zahrada fungovat. Je na nich kouzelné, že se tam potkají lidé, kteří by se na ulici třeba ani nepozdravili. A vypomáhají...

Probudil jsem se a zrak mi padl na jméno Simon Wiesenthal. Je na knize, kterou máme doma spoustu let. Jmenuje se „Spravedlnost, nikoli pomstu“. Ohlédnutí autora za vlastním životem, bilancování s osmi křížky na krku. A taky poslední velká věc, kterou napsal – i když potom žil ještě skoro dvě desítky let.

Saša Michailidis se ptá promítače Tomáše Vyšinského a filmového publicisty Martina Pleštila. Odyssea Christophera Nolana je sice stále v českých kinech, ale 70 mm projekce v pražském IMAXu, o které byl mimořádný zájem, se pomalu chýlí ke konci. V čem jsou projekce v takovém formátu výjimečné? A může takový zážitek pomoci kinům konkurovat streamingu? Repríza z 2. 9. 2026.

Znáte supa? Také odjinud než ze zoo, kde apaticky zírá na rozpolcená kravská žebra, zatímco po nich sem tam pochodují mouchy? V jihošpanělském Albacete k vidění jsou. Nad řeky Taibilla nebo Mundo tu strmí pískovcové stěny a v nich je dostatek proláklin, otvorů a rozsedlin, ve kterých se supům dobře bydlí.

„Začínáme představami. Před stavy. Teoretickými situacemi předtím, než jsou konkrétní věci v konkrétních formách uskutečněny. Snění o panelových sídlištích bylo plné myšlenek hraničících s utopií,“ říká Vladimir 518 v první epizodě série Betonový lidi. Poslechněte si, z čeho vzešly ideje o prefabrikovaných městech. V dokumentu promlouvají architekt a urbanista Zdeněk Hölzel a teoretik a historik a...

„Ve východním Německu se odehrála ještě drastičtější výstavba panelových sídlišť, než u nás. Ale v osmdesátých letech, kdy byla naše výstavba rigidnější, se v NDR snažili lépe přizpůsobit stavební soustavy tomu, aby se z nich dalo stavět i v centrech měst,“ říká Rostislav Koryčánek. Poslechněte si bonusový rozhovor k první epizodě série Betonoví lidi.