V mokřadech Pereplutu

Tahle část kapitoly opravdu připomíná romantickou komedii ze střední natočenou v nultých letech. Budeme řešit oblékání, postavu, stravování, lásku a především menstruaci. A taky jsme účastni několika pěkně trapných situací hodných těch nejbéčkovějších rom-komedií. I takový je život na Kaer Morhen, když „přijede ženská a mění se pořádky“.

V druhé kapitole Krve elfů se seznámíme s „mladou a veselou“ čarodějkou Triss Ranuncul (polsky Merigold), jejímaž očima všechny události této kapitoly nahlížíme. Do hezkého kontrastu tu tak vstupuje její racionální uvažování a palčivá vášeň k její velké nešťastné lásce v podobě Geralta. A taky si řekneme, proč je u tak poetického jména toho českého překladu škoda.

Zaklínači — cech, který se na rozdíl od jiných vyznačuje i nutnými fyziologickými změnami. Povíme si i tom, v čem všem spočívají a co musí děti podstoupit, aby se mohly stát nájemnými zabijáky nestvůr. Proč jsou vůbec na Kontinentu potřeba? Kdo přišel s nápadem je stvořit? V čem spočívají jejich výhody a utrpení? A k čemu jim jsou hadí oči?

Sněhurka, Locika, princezna na hrášku. S těmi všemi má něco společného povídka Menší zlo ze sbírky Poslední přání. A o nich všech si dnes budeme povídat.

Rozhovor Yennefer a Marigolda nad pěknou pečínkou kuřecího masa nás zavede k historii stolování, do Verdenu za odpudivým králem Ervyllem, na tretogorský dvůr za Dijkstrou, ale třeba i do softwarového inženýrství. Není ten Kontinent úžasný?

Z pod dubu se dostáváme do bordelu, ale ještě předtím si řekneme něco o třech legendárních králích severu: Sambukovi (jenž založil Novigrad), Abradovi Starém dubu (zakladateli dnešní Redanie) a Desmodeovi (praotci současné temerské dynastie). A následující mučení Marigolda děsivým Riencem mě zmátlo natolik, že celou dobu říkám 1 900 něco místo 1 200 něco, odečtěte si prosím od všech dat 700 let. D...

Dnešní epizoda je hodně informační, a to se v ní ani moc nikam nepohneme. Jen stojíme pod dubem (za dubem), posloucháme Marigoldovy balady a povídáme si o historii Nilfgaardu, důvodech pro vypuknutí války a elfské věštkyni, jejíž proroctví nás bude provázet celou ságou. Ano, romány jsou tady!

Ve třicáté epizodě kulatě dočteme povídky ve sbírce Meč osudu. Znamená to, že se Ciri a Geralt konečně setkají a Geralt si uvědomí, že ta plavovlasá dívka není jenom jeho osudem, ale je i “něco více”, tedy jeho dcerka, s níž chce trávit čas a již otcovsky miluje. Zároveň se ale v téhle povídce díky omamné vůni trav a vyčerpání potká také se světlovlasou téměr bílou dívkou s věnečkem ve vlasech, se...

Ve dvacáté deváté epizodě si projdeme rok 1263, během nějž na Kontinentu probíhá první severní válka. Nilfgaardská vojska se vydávají za řeku Jarugu, cestou smetou království Cintry a vyvraždí téměř všechny obyvatele jejího hlavního města. Pak obsadí Horní Sodden, ale za řekou se povede vůdcům a čarodějům Čtyř království armádu v černé zbroji se sluncem v erbu zastavit. Ale jenom na chvíli, že. Ja...

Dnes se díky Geraltovu pokračujícímu zranění a snaze ho vyléčit (více či méně profesionálně) potkáme se dvěma důležitými ženami jeho života — královnou Calanthé, babičkou jeho dítěte překvapení, a jeho matkou, druidkou a léčitelkou Visennou. To bude hodně bolestivé setkání. Alespoň si ho proložíme zodpovězením otázky, proč asi Visenna malého Geralta opustila nebo jak je to s tou (ne)plodností mágů...

Geralt má zase své depresivní stavy a téměr sebevražednou náladu. Ale osud je osud, a jen díky tomu, že byl ochoten zemřít při záchraně “veteše” nebo “haraburdí” na voze neznámého muže, se setká s Ciri, o níž si myslí, že už nežije. Tak daleko se ještě v této epizodě nedostaneme, ale ve flashbacku zavítáme do situace, kdy Geralt narazí na další ženu, která mu neustále láme srdce… Budou u toho hoře...

Ve dvacáté šesté epizodě se podíváme do Duén Canell, srdce Brokilonu, a taky trochu “pravdě do očí” — pokud se tak dají nazvat pořádně naštvané stříbrné duhovky královny dryád Eithné. I když tedy, pravda, pro Geralta se ta zhlédnutá pravda ještě dlouho pravdou nestane. Na osud totiž nevěří ani poté, co konečně zjistí, že je popelavá dívka, na niž náhodou narazil v lese, jeho dítě překvapení.

Když Geralt s Braenn porazí jednoho netvora se třemi jmény — vij (podle ukrajinské pověsti), skolopendormorf (podle tropických masožravých stonožek) a yghern (ve zvukomalebné Starší mluvě) — zachrání tím drzou princezničku Cirillu Fionu Elen Riannon. Ta dupe nožkou do mechu, utíká před budoucím králem Verdenu a přestože jí její zachránce celou cestu Brokilonem nese na ramenou, vyhrožuje mu kousnut...

Dryády, leprechauni a puci — humanoidní stvoření z Kontinentu, které spojuje láska k zelené barvě. O posledních dvou toho moc nevíme, a tak se podíváme na jejich podobu v britském a irském folkloru, dryádám se ale vedle Sapkowského pověnovali i tvůrci počítačové hry a informace o nich zaplnily celou dvacátou čtvrtou epizodu. Dostaneme se ale i k tomu, jestli si mohou obyvatelky Brokilonu opravdu v...

Ve dvacáté třetí epizodě se s Geraltem podíváme do lesa Brokilonu, který je plný kontrastů (třeba milých, ale zároveň mírně vyšinutých drýad). Život v lese totiž stojí na vraždách a nejen nové rostliny tu vyrůstají na svých mrtvých předchůdkyních. A skrze magický les Brocéliande z artušovské legendy, jenž byl Sapkowskému při tvorbě Brokilonu inspirací, se oklikou překvapivě vrátíme i do povídky Tr...

Druhý díl pohádkové série nás zavede do chaloupky na kuří nožce za Babou Jagou a na ples za Popelkou. Geralt totiž obě vážené dámy přímo či nepřímo zmínil při královských zásnubách na cintránském dvoře v povídce Otázka ceny. Co nám pohádky o nich dvou podávají za poselství? A mohou být feministické?

V epizodě se podíváme na mapy Kontinentu, které by se vám mohly při čtení ságy o zaklínači hodit. Žádná kánonová mapa posvěcená Sapkowskim neexistuje, ale fanoušci (a překladatelé) si dali hodně práce, aby ji i přesto vytvořili. Informací o polohách zemí, řekách, pohořích, podnebí a městech je totiž v knihách opravdu mnoho, a tak se jich nakonec povedlo vyprodukovat spíš víc než míň. A nabízí se j...

Vztah Essi a Geralta, který rozebírám ve dvacáté epizodě, je poslední nemožnou událostí objevující se v povídce Trochu se obětovat. Zjistíme, že obětovat se pro lásku, která z naší strany neexistuje, nemá smysl, a že i Marigold může složit baladu, kterou nikdy nikomu nezazpívá. A navíc, i když se to ukáže až po hlubším rozboru, je mu tahle povídka skoro celá věnovaná!

Druhá návštěva Bremervoordu nás zavede pod moře. Napřímo se tam podíváme s topícím se Geraltem, který si slibuje, že když přežije boj s představiteli nebezpečného rybího národa, odjede za Yennefer do Vengerbergu a urovná s ní svůj vztah (hned jak ho zachrání víla na delfínovi, svoje předsevzetí odvolá, ach jo). Někde pod hladinou ale budeme tušit legendární město Ys se stále bijícími zvony a obrov...

V první ze tří epizod o povídce Trochu se obětovat se budeme věnovat oběti, kterou učinila malá mořská víla Sh’eenaz pro milovaného Aglovala, knížete Bremerwoordu, skalnatého kousku pobřeží, kde se loví perly. Jak se vůbec mořští lidé rozmnožují a proč nám to nikdy nikdo neřekl, když je to tak jednoduché?

Julian Alfred Pankratz vicehrabě de Lettenhowe aneb náš hudebně a básnicky nadaný blatouch bahenní vás vítá u epizody o sobě (což by se mu jistě líbilo, neb je rád středem pozornosti) a mává vám kloboučkem švestkové barvy s volavčím pérem. Je Marigold opravdu vicehrabě? Kdo jsou jeho rodiče? A kdy je nejlepší začít psát memoáry?

V šestnácté epizodě pokračujeme na cestě Novigradem za “dobráckým dopplerem” Daintym, který na sebe bere podobu druhých, třeba Marigolda nebo Geralta. A díky úspěšnému prodeji košenily (rozdrceného hmyzu!) a mimózové kůry (třísla na vydělávánání kůže!) si budeme moct popovídat o palácových převratech v nejsevernějších královstvích Kontinentu, Koviru a Povissu.

V patnácté epizodě se v centru celého světa, třicetitisícovém městě Novigradu, podíváme do duší několika postav: Geralta, Marigolda a obchodně zdatného půlčíka. Seznámíme se totiž s dopplery neboli mimiky, kteří se umí proměnit v jakékoliv stvoření. Nejenom fyzicky, ale i s veškerou psychikou. Jenže co musí být duše, aby to vůbec mohli dokázat?

Ve čtrnácté epizodě si popovídáme o velmi symbolické povídce, jejíž děj se odehrává v ošklivém středověkém městečku plném, no, s*aček. Komu byste dali přednost? Moudrému prošedivělému čaroději v nejlepších letech nebo zjizvenému zaklínači, který v těch s*ačkách loví přerostlého červa? (Anebo byste snad raději konečně zašli na terapii?)

Ve třinácté epizodě ještě s “bordelem na kolečkách” pokračujeme v lovu draka. Cíl zájmu se ale ze zelené přebarvil na zlatou. Mimo tyto přerostlé ještěry se zaměříme na negativní aspekty, které v povídce Hranice možností nacházím. (A co by to bylo za bordel bez nevěstky, v tomto případě babylonské.)