Tipy pro začínající podcastery

Existují dva typy moderátorů: ti, kteří se už v éteru odbourali, a ti, kteří se odbourají příště. Protože to prostě přijde. Host něco řekne úplně nevinně, ale v té chvíli to prostě trefí. A najednou je konec. Směješ se. Host se směje. A čím víc se snažíš zachovat profesionální tvář, tím hůř to jde. Začátečníci v tu chvíli panikaří. Mají pocit, že to musí utnout. Smích není chyba. Smích je nejživěj...

Lichotit neumí každý. A v podcastu je to ještě těžší. Host přijde do studia a ty najednou vidíš něco, co si říká o komentář. Nový účes, klobouk, jiná energie, možná viditelná změna postavy. A teď — co s tím? Říct to? Neříct to? A pokud ano, jak to nezkazit? Začátečníci často přestřelí. Přijdou se slovy: „Vy dneska vypadáte skvěle!“ A tím to celé uzavřou. Host se buď začervená, nebo se začne ošívat...

Někdy se stane, že rozhovor začne drhnout. Host odpovídá složitě, ty se snažíš navázat, ale pořád to nějak nefunguje. To je moment, kdy můžeš vytáhnout jednoduchý trik: představ si posluchače jako třetího člověka u stolu. Stačí říct: „Kdyby to teď slyšel někdo, kdo o tom slyší poprvé, jak byste to vysvětlil?“ Host většinou zpomalí, začne mluvit srozumitelněji, rozhovor se najednou otevře a začne d...

Jedna z nejčastějších chyb začínajících podcasterů je potřeba okamžitě komentovat všechno, co se během nahrávání zvukově nepovede. Vypne se klimatizace, padá ti mikrofon a hned se omlouváš, vysvětluješ co se děje a zastavuješ rozjetý vlak. Jenže většinou ty chyby slyšíš jen ty. Posluchač si toho často vůbec nevšimne. A host už vůbec ne. Ve chvíli, kdy na to upozorníš, zbytečně přesuneš pozornost p...

Jednou to přijde. Sedíš naproti hostovi, vedeš rozhovor a najednou ti řekne něco, o čem víš, že není úplně pravda. Možná to přikrášlil. Možná se vyhnul nepříjemnému detailu. A možná prostě mlží. V tu chvíli se v tobě poperou dvě protichůdné věci. Na jedné straně nechceš rozhovor převést do konfrontace. A na druhé straně taky nechceš působit jako moderátor, který všechno poslušně odkývá. Tady je do...

Každý, kdo někdy vedl rozhovor, ví, že přijde okamžik, kdy se mikrofon stane těžší, než obvykle. Třeba když se máš zeptat na vážnou nemoc, na ztrátu, na smrt. Na něco, co opravdu bolí. Ale už to, že si takové téma zvoliš, zaslouží uznání. Protože ses rozhodl neutíkat před tématy, na které si všichni netroufnou. Dělat jednoduché a líbivé rozhovory umí každý. Ale položit otázku typu: jak se srovnává...

Představ si následující situaci. Máš dokonalou přípravu na rozhovor a vyladěné pořadí otázek. Technika ve studiu jede, host sedí naproti… a pak to přijde. Tvůj protějšek odpovídá jednoslovně. Nemá to šťávu a s každou další nachystanou otázkou přichází strohá odpověď hosta, který se prostě stydí. Má trému z mikrofonu a stres z mluvení. Ty se začínáš potit a říkáš si: bezva, právě nahrávám nejkratší...

Když si pozveš na rozhovor známého komika z televize, ještě to neznamená, že bude stejně zábavný i ve tvém podcastu. Nečekej, že bude od první minuty výřečný a že vlastně všechno utáhne sám. I komik může mít prostě den blbec. Podcast se totiž neudělá jen tím, že se zeptáš na veselé historky z natáčení. Ano, můžeš čekat, že tě známý host pobaví, ale jen pokud mu k tomu vytvoříš prostor. A to je tvo...

Začátečníci v podcastech mají často jednu typickou iluzi. Myslí si, že když otázku jen tak lehce naznačí, host ji nějak… dořekne za ně. Jako by byl jasnovidec.  Jenže hosté telepatii většinou neovládají. A naopak, když místo otázky předneseš filozofický monolog o smyslu života, většinou se dočkáš odpovědi: „Jo, to je zajímavý.“ A tím to končí. Tohle je přirozená začátečnická chyba. Snaha působit s...

Plánuješ nahrávat solo podcast? Na první pohled to vypadá jednoduše. Ale realita je mnohem těžší. Protože všechno – energii, tempo i pointy – musíš odpracovat ty sám. Nemáš hosta, který se zasměje, přihodí historku nebo přikývne, že rozumí. A věř mi, bez toho je udržet pozornost mnohem těžší. Jak na to? Základ je scénář. Pokud nejsi rozený řečník, zapomeň na oblíbený model: „nějak to ukecám“. To m...

Začátečníci mají často jednu slabost: každou odpověď musí okamžitě okomentovat. „Jó, jasně!“ – „To je super!“ – „Souhlasím!“ … a host ještě ani nedomluvil. Jenže víš co? Někdy je lepší prostě… mlčet. Ticho je totiž velmi podceňovaná zbraň. Dramatická pauza dokáže víc než tři rychlé „hm, jasně, rozumím“. Zkus se někdy po odpovědi na vteřinu odmlčet a uvidíš, co se stane. Host dostane prostor, rozve...

Podcast o motivaci. Zní to dobře, že jo? Jenže… taky to zní jako padesát dalších podcastů, co už někde běží. A tvoje epizoda s názvem „Jak najít motivaci“? To je taková klasická univerzální nuda. Teď si poslechni tenhle titulej: „Ztráta motivace ve třetím týdnu projektu.“ To už je jiná liga. To je konkrétní situace, kterou spousta lidí zná. A hlavně – má šanci, že si řeknou: „Jo, to je přesně můj...

Jako moderátor máš jednu mocnou zbraň – přípravu. A víš, co ji dokáže úplně znehodnotit? Když se zeptáš na věc, kterou by sis během dvou minut našel na Googlu. Host si tě pak nezařadí jako zvědavého průvodce, ale jako líného tazatele. A jeho respekt? Ten se ti začne sypat pod rukama. Samozřejmě nemusíš vědět všechno. Nikdo to po tobě nechce. Ale měl bys ukázat, že sis o hostovi něco zjistil. Že tě...

Tohle je klasická past začátečníků. Host řekne něco vtipného – a moderátor okamžitě přihodí svůj vlastní fór. Protože nechce být pozadu. Jenže výsledek? Přestřelka vtipů, která zní spíš jako přeřvaný kabaret. Moderátor by měl umět nechat hostův humor rezonovat. Ne pokaždé dorovnávat nebo přebíjet. Protože i když jsi sám od přírody vtipný, tvoje role moderátora rozhovoru tě posouvá do specifické po...

Tímhle si musí projít asi všichni. Jako podcaster začátečník máš touhu dostávat stejně třeskutě vtipné odpovědi svých hostů, jaké slyšíš u konkurence. Takže máš plán: použiješ stejnou otázku, na kterou už host odpověděl jinde. Proč? Protože výsledek byl přece vtipný, virální a kontroverzní. A v titulku to dobře fungovalo. Tak proč by to nefungovalo i u tebe, že jo? Jenže ouha. Host už ten vtípek ř...

Pozvat si do podcastu áčkového hosta je vlastně razítko úspěchu. Znamená to, že máš publikum, čísla a něco, čemu se říká fejm. Gratuluju – vytvořit z nuly koncept, za který ti lidi ještě navíc platí, není samozřejmost a zaslouží respekt. Ale pozor. Pokud do studia posadíš jednoho z nejlepších moderátorů v zemi, riskuješ, že se rozdíl mezi vámi ukáže v celé nahotě. Jestli to vezmeš stylem „rovný s...

Tohle je klasický nešvar, který vypadá nenápadně, ale může tě připravit o spoustu zábavy. Vypadá to asi takto: Moderátor se nadechne, položí otázku – a místo aby dal prostor hostovi, pokračuje směle dál ve stylu: „A udělal byste příště tohle… nebo spíš tohle? Protože ono by to pak znamenalo tohle nebo támhleto…?“ No a host? Ten má pocit, že přišel místo rozhovoru vyplňovat dotazník. Takto si vyber...

Budu upřímný. Pamatuju si, jak jsem po svém asi pátém rozhovoru měl pocit, že jsem se stal profíkem. Všechno mi připadalo dokonalé. Hosté byli skvělí, já získával sebevědomí, a měl jsem pocit, že mi to jde samo a že jsem prostě dobrej. Jenže…  Nebyl jsem. Byl jsem pořád na začátku. A ty jsi teď taky. Jasně, rozjet vlastní podcast je skvělé. Možná je to tvoje první mediální zkušenost. Najednou šéfu...

Když tvůj host nedokončí myšlenku, neznamená to, že ji máš dokončit za něj. Zakončovat větu za hosta nepůsobí chytře. Působí to netrpělivě a nezdvořile. Spěcháš někam? Ne. Tak počkej. Host si chce odpovědět sám. A když mu každou myšlenku, každý údaj, každou pointu vezmeš z pusy, riskuješ, že ti řekne: „Ne, já jsem myslel něco jiného.“ A to je chvíle, kdy vypadáš jako snaživec, ale který je navíc m...

Tohle vypadá jako drobnost, ale bude tě stát spoustu energie a času. Pokládáš jednu skvělou otázku za druhou, ale dostáváš jednoslovné nebo strohé odpovědi. Jedna z klasických chyb začínajících tvůrců, je zvát si do podcastu hosty, kteří sice mají skvělý příběh, ale neumí ho veřejně převyprávět. Často to bývají kamarádi, kteří jsou u piva extrémně zábavní, jenže ve studiu jejich vtipnost splaskne...

Možná jsi mezi kámoši ten, co umí všechny rozesmát. Možná máš cit pro vyprávění příběhů, a umíš načasovat pointu. A možná tě pochválili i ve škole za dramatické čtení. Gratulujeme. Ale jakmile zapneš mikrofon, všechno se mění. Co mezi přáteli projde jako nadsázka, v podcastu může znít trapně. Publikum tě nezná. Host tě nezná. A vtip, který ti zněl v hlavě jako geniální glosa, nemusí ve výsledku vů...

Někteří moderátoři vedou rozhovor jako výslech. Jedna otázka za druhou, tlak roste, a přitom si nevšimnou, že host si zběsile klepe nohou, uhýbá pohledem, a ruce má zkřížené na hrudi. Jeho tělo říká: tohle je mi nepříjemné. Ale moderátor pokračuje vesele dál.  Jenže host není mluvící figurína. Tak tady máš příručku, jak některé tyto signály číst: -Když host uhýbá pohledem, nejspíš se necítí jistě....

Největší napětí v rozhovoru není v otázce. Ale v tom, kdy ji položíš. Začátečníci často jedou celý rozhovor na jedné vlně. Stejný tón, stejné tempo, žádné překvapení. A pak najednou BUM, vytasí „záludnou“ otázku, jakou nějakou zbraň. Jenže ve výsledku to nezní jako součást rozhovoru. Spíš jako útok. Host ztuhne. Nebo se úplně stáhne. Zkušený moderátor ví, že se taková záludná otázka nepokládá z či...

Začínající moderátoři mají tendenci se omlouvat. Pořád. Jako by se báli, že dělají něco špatně. A možná mají pocit, že omlouvání zachrání jejich trému. Ale realita je jiná: ty ten rozhovor vedeš. Ty z větší části určuješ jak bude rozhovor znít. Mít možnost pokládat otázky je privilegium, ne omluvenka. Když se budeš pořád omlouvat, budeš znít submisivně. A tvůj host tě bude vnímat jako nejistého pr...

Některé rozhovory prostě nikdy neskončí. Jdeš dál, ale vlastně nevíš kam. Posluchači už dávno odešli a ty se pořád ne a ne rozloučit. Je to zlozvyk. Často vzniká z neodhadnutí správného momentu, kdy rozhovor uzavřít. Stává se to i třeba podcasterům - kamarádům, kteří si prostě povídají bez scénáře.  Dobrý rozhovor má mít vývoj. A nejlépe silnou pointu, po které už stačí jen poděkovat a pustit zněl...