KS Praha

Kdo byl Pavlovou radostí a nadějí? Jaký je vztah reality, chválení, děkování, radosti a pýchy? Je pravda, že se v těchto oblastech různé kultury liší. A jak prostředí vděčnosti budovat?

Modlitba může někdy vypadat jako zápas a volání k Bohu. Jindy je čas na to spočinout a nechat Boha, aby o nás láskyplně pečoval.

Bůh nás nezve jen k tomu, abychom obdivovali jeho království. Zve nás, abychom byli jeho součástí. A v jeho církvi má každý své místo a každý je potřebný.

Jsi fanoušek, nebo hráč? Chodíme do církve, známe písně i biblické příběhy, ale má naše víra ještě nějaký praktický dopad? V Kristově těle ale není nikdo navíc. Bůh nás nezve do hlediště, ale na hřiště.

Jsme-li Kristovi, jsme potomstvo Abrahamovo a dědicové toho, co Bůh zaslíbil.

V evangeliu se zjevuje naše spravedlnost, kterou přijímáme vírou. Pouze když máme toto zjevení, můžeme se směle modlit za nemocné a přijímat vše, co Bůh pro nás připravil. Víra je smělost, která přichází na základě poznané Boží vůle. Jsem učiněn Boží spravedlností, protože Bůh vzal moji hříšnost a dal mi svou spravedlnost.

Národ Izraelců v době soudců stále dokola zapomínal na smlouvu, kterou s ním Bůh uzavřel. Odvraceli se od něj k modlám národů, od kterých se měli distancovat. Dnes jsme ve smlouvě s Bohem i my, kdo se jím chceme nechat vést. Jaké podobnosti má Stará a Nová smlouva a jaké modly nás mohou od Boha odvádět?

Ve starém zákoně se Hospodin utkal se stovkou cizích Bohů... a zvítězil. Ježíš skrze svou obět přinesl finální vítězství. Žijeme život dědiců těchto vítězství? Nebo i dnes máme "bůžky", které musíme znovu nechat porazit!

Jaký smysl má, že se v Bibli píše o Tólovi a Jaírovi, když se tam o nich skoro nic nepíše? A co obecně, když nám něco v Bibli nedává smysl – jak se s tím vyrovnáváme? Kdy je vhodné věřit více své hlavě než Bibli? Ale zpět k věci: Může nás zpráva o Tólovi a Jaírovi v něčem inspirovat? Jak jsme na tom s osobní věrností Bohu beze svědků my?

Několik myšlenek o tom, co to znamená chodit ve víře.

Záznam kázání z regionu Prosek

Vzdát se své samostatnosti, vyhledávat boží vedení a zároveň se nebát autority je nejlepší cestou, jak neztratit víru v těžkostech.

Zákonictví může ohrozit většinu křesťanů. Jak ho demaskovat a jak s ním bojovat?

Život mnohých z nás připomíná nekonečný to-do list plný úkolů a povinností. Jak v tomhle zběsilém závodě najít balanc a nevyhořet? Jde to vůbec? Psal se rok 2018. Jakub i jeho služba vypadali navenek skvěle. Přitom prožíval svůj nejhorší burn-out. Několik měsíců uvažoval o sebevraždě, ale pak…

Každý den je plný rozhodnutí. Jak v nich následovat Boha?

Jak pokušení funguje, jaký je jeho původ a jak v něm obstát?

Jak současně plánovat i věřit? Můžeme hodně vydělat, uspořit i rozdat. Boží ekonomika je jiná než ta lidská.

Ježíš je vdechnuté věčné Boží slovo. Nemůžeme žít život učedníka Pána Ježíše a nebýt zásadně ovlivnění tím, co říká Bible.

Boh nielen vie, ale chce vstúpiť do našich príbehov. Viera tak nie je len o tom, čo prežívame v nedeľu, ale o tom, ako kráčame s Ježišom v úplne obyčajné dni. Stačí ho pozvať, počúvať a vykročiť.

Záznam kázání z regionu Palmovka.

Bůh nás někdy zve vykročit z míst, kde máme všechno pod kontrolou, abychom poznali, jak velký a mocný skutečně je. Gedeon nebyl hrdina bez strachu, přesto dokázal udělat další krok v důvěře a poslušnosti Bohu. Kam Bůh zve tebe a jaký může být tvůj další krok ve vztahu s ním?

Záznam kázání z regionu Palmovka

Vděčnost není odměna. Vděčnost je životní postoj křesťana, při kterém si až dojemně ceníme dobra, jehož se nám dostává od Boha.

Co se můžeme naučit ze setkání Abrama s králem Sodomy a s králem Sálemu? Proč odevzdáváme desetinu příjmů? Na co se vybrané peníze používají? V příloze si k tomuto tématu můžete také stáhnout soubor s dalšími povzbudivými biblickými místy.

Známe Ježíše natolik, že je pro nás tím nejdůležitějším a že je centrem našeho života? Jsme z něj nadšeni jako nevěsta před svatbou ze svého ženicha?