Zuku kreslí...a píše o tom

Čtyři týdny každodenního kreslení za mnou (vynechala jsem jen dva dny) a jsem na sebe fakt hrdá. Dneska si dovoluju říct nahlas:  sebechvála voní . A zjistila jsem něco důležitého: vytrvat v kreslení dokážu hlavně díky tomu, že vím, proč to dělám. Pomohla mi k tomu metoda  7 proč  — takové malé návraty k podstatě. Obnažila všechno od malé radosti během dne přes touhu tvořit komunitu až po víru, že...

Tvoření má být radost. Ale upřímně — kolikrát z něj děláme něco, co musí obstát, něco, co nesmí selhat? Perfekcionismus nás často přesvědčí, že ještě nejsme připravení. Že nejdřív „ještě trochu potrénujeme“, „pořídíme lepší materiál“, „počkáme, až bude čas“. A tak netvoříme vůbec. V novém newsletteru jsem se pustila do toho, proč perfekcionismus umělcům tolik škodí — a jak se dá rozpustit. Ne silo...

Chcete i vizuály a prokliky? jděte na forendors.cz/zukukresli (zdarma) V novém díle "Zuku kreslí...a píše o tom" sdílím jeden zvláštní úkol z výtvarného kurzu mého táty — malování štětcem přilepeným na dlouhé tyči. Zní to jako blbost? Nebo geniální hack, jak obejít vlastní touhu po dokonalosti? Kresba by měla být jako dětská hra — plná radosti a zvědavosti. A tak jsem honbu za dokonalostí vzdala....

V téhle epizodě se díváme na to, jak moc naše vlastní „brýle vnímání“ ovlivňují svět kolem nás — od vynálezu fotoaparátu až po žluté slunce v instalaci  The Weather Project  od Olafura Eliassona, které úplně proměnilo barevné spektrum. Mluvíme o čase Kairos, o tom, jak umění mění naše vidění, a proč někdy stačí zpomalit, aby svět vypadal jinak. Součástí newsletteru je taky  spousta obrazového mate...

V pátém dílu se zastavím u toho, co děláme celý den – díváme se. Ale opravdu vidíme? Sdílím různé způsoby pohledu, kterými procházím jako máma, řidička nebo studentka nového řemesla. A hlavně ten, který mě přivádí zpět ke klidu – pohled umělce. Mluvím o dětské zvědavosti, o tom, jak se dá dívat dovnitř i ven, o vědomém vnímání a o tom, proč je kreslení nejspolehlivější cestou, jak myšlenky utišit...

Můj táta má na tohle talent – když se pro něco nadchne, jde do toho po hlavě. Teď maluje, peče pizzu a na chatě staví pec s udírnou. Já mu ten čas trochu závidím (ale poctivě vydřený důchod si zaslouží!). Jenže já si říkám – možná nejde o to mít celý den, ale jen  deset minut . Deset minut, kdy si sednu se skicákem, i když kolem běží svět. V novém díle píšu o tom, jak si tvůrci udržují rutinu, pro...

Kdysi jsem kreslila pořád. S dospělostí se kreslení někam ztratilo. Ale nedávno mě tramvaje – ano, tramvaje – přivedly zpátky k tužce. V této epizodě vyprávím o tom, jak se vracím ke kreslení po letech, proč jsem si na to vyhradila jen deset minut denně a co všechno se dá objevit, když si dovolíme začít znovu, pomalu a bez tlaku. Sledujte mě na instagramu jako @zukukresli

Ve druhém dílu malé kreslící výzvy se zaměříme na  strach z kreslení  — na ten zvláštní pocit, který se objeví, když si řekneme  „to neumím“  nebo  „co když to pokazím“ . Povídáme si o tom, proč je přirozené mít strach, jak ho proměnit ve zvědavost a co se stane, když si dovolíme být začátečníky. Klidně si vezměte tužku a papír – a pojďte si znovu připomenout, že kreslení je prostor, kde se nemusí...

Není to kurz „jak nakreslit dokonalou ruku“.Je to malý experiment, jak se po letech znovu dotknout papíru, vrátit se k sobě a zkusit osm týdnů kreslit. Protože když se dá za osm týdnů naučit meditovat, dá se i kreslit. Každý týden vyjdou dvě epizody – osobní a inspirační. Bez tlaku, bez gumování, s radostí. Poslechněte si první díl o tom, proč jsem se rozhodla začít znovu kreslit, a co k tomu potř...