Anály životních mouder

„Gratuluju k úspěchu!“ – „Prosím tě, to nestojí za řeč.“ „Sluší ti to!" – „Ale jdi, vždyť dneska vypadám hrozně...“ „Jsi skvělá! Zachránilas mě.“ – „Nepřeháněj, to nic nebylo.“ Znáte to? Vzorec „samochvála smrdí“ máme pod kůží zarytý tak hluboko, že když nás někdo upřímně pochválí, místo obyčejného „děkuju“ okamžitě tasíme seznam důvodů, proč si tu chválu vlastně vůbec nezasloužíme. Od dětstv...

„Bez přípravy to nedám!“ „Lepší být připraven, nežli zaskočen!“ „Když se nepřipravím, jsem nezodpovědný/á!“ „Musím mít dopředu vymyšlený řešení na všechny potenciální problémy.“ Je vám tenhle self-talk povědomý? 🙃 Znáte tenhle neustálý vnitřní boj s černými scénáři? Jako „zodpovědní lidé“ máme často pocit, že musíme mít pokryté všechny myslitelné i nemyslitelné scénáře (od A až po X) a být nachys...

„Musíš se snažit, jinak z tebe nikdy nic nebude a skončíš jako popelář!“ „Nevyšlo to? Tak to ses asi málo snažila, holčičko...“ Znáte tenhle nátlakový vzorec? 🙄 A míváte občas pocit, že když se budete dostatečně snažit, tak všechno dokážete urvat? Jenže ono to tak vždycky nefunguje. ❌ Někdy se můžete usnažit k smrti, ale hlavou tu pomyslnou zeď prostě neprorazíte... V dnešním díle Análů životníc...

„Já jsem takhle ale zvyklej!“ 😐 „Takhle to prostě dělám odjakživa.“ 😠 Znáte to? Náš mozek miluje rutinu. Známé věci pro něj znamenají bezpečí a hlavně obrovskou úsporu tolik drahocenné energie. Jenže zvyk je sice železná košile, ale občas taky pěkná svěrací kazajka, která nás jenom omezuje. V dnešním díle Análů životních mouder se podíváme na to, kdy nám návyky slouží a kdy se naopak stávají jen...

„Tohle už mám přece dávno vyřešený!“ 🙄 „Ne, tohle se mě netýká. To už mám dávno za sebou...“ 😎 Říkáte si podobný větičky taky? A taky vás pak najednou sejme stará bolístka, o které jste si mysleli, že je už navždy pryč? Něco se vrátí jako bumerang a sejme vás to? Jo a pak přijde ta známá vlna zklamání a sebelítosti, že jste vlastně úplně na začátku. Že jste vlastně vůbec nic nevyřešili. Že jste...

„To nemůžeš pochopit, na to jsi ještě moc mladá!“ „Ve tvém věku bys už měl mít rozum/rodinu/postavený dům!“ „Neblbni! Na to už jsem moc starej, to nezvládnu...“ Znáte to? Věk nás neustále do něčeho škatulkuje. 🙄 Na jednu stranu nás věta „věk je jen číslo“ může krásně osvobodit a dát nám naději, že nikdy není pozdě na to změnit práci, začít cvičit jógu nebo se v šedesáti naučit nový jazyk. Na druh...

„A kdy už budete mít ty děti?“ 🙄 Znáte to? Taky se vás vždycky ptají „kdy“, ale málokdo se zeptá, jestli je vůbec chcete mít? „Jestli chceš mít děti, měla by sis pospíšit. Za chvíli už to nemusí jít a budeš toho litovat...“ 🔥Tlak ze strany rodiny, okolí i společnosti je obrovský a často jen probouzí vnitřní konflikty a obranné reakce. Aktuálně se ale rodiči stává historicky první generace, která...

„Musíš to zvládnout sám!“ „Přece nebudeš nikoho zatěžovat svými problémy.“ „Když si řekneš o pomoc, znamená to, že jsi selhal nebo jsi slabej.“ Znáte to? Tohle nenápadné „životní moudro“ bydlí hluboko v hlavách mnoha z nás. Snažíme se všechno utáhnout sami, jedeme často přes vlastní limity a padáme na hubu, protože si neumíme hlídat hranice. Hlavně, abychom náhodou nebyli někomu na obtíž. Ale je t...

„Cože, ty brečíš? Tak to nejsi pořádnej chlap!“ „Koukej se dát rychle dohromady, ať to nikdo nevidí.“ „Nebreč. Přece nejsi žádná padavka ani citlivka.“ „Emoce jsou pro slabochy.“ Podobných frází a „lidových mouder“ jsme všichni za život slyšeli tolik, že už to ani nerozporujeme. Je to prostě tak. Chlapi nebrečí, protože jsou prostě silní a slzy jsou přece symbolem slabosti... Hele jako ale ne mno....

Všichni toužíme najít toho pravého / tu pravou. Někoho, kdo nás bude milovat do konce našich dní, s kým se konečně můžeme cítit kompletní a hlavně někoho, s kým to bude samo a pořád jen klapat na věky věků... Mno a nebo taky ne, že jo. Protože nežijeme v pohádce. Protože se v průběhu života měníme. A protože bez práce nejsou koláče ani vztahy. Pojďte se s námi pustit do velice odlehčené diskuze, k...

Věříte tomu, že ženská patří doma k plotně a že mužskej můsí být hlavním zdrojem peněz? Máte tohle přesvědčení v hlavě nebo patříte k lidem, kteří to v dnešní době vnímají jinak? A kolik je na tom vlastně pravdy ve 21. století? 🤔 Koncept rovnoprávnosti je totiž pro moderní společnost jedním z definujících faktorů a je také pravděpodobně nejvýznamnější hodnotou západní civilizace. Jeho realizace v...

„Chodím do práce, nechlastám a nebiju tě, tak co bys ještě chtěla?!“ „Co bys ještě chtěl? Však máš skvělou práci, hodnou ženu a zdravé děti.“ Když podobné výroky slyšíte, cítíte se instantně blbě? Tak to se není čemu divit. Je to proto, že tyhle větičky vyvolávají pocit viny a slovně útočí na vaše nitro. Často se dotýkají vašich nejistot a ženou vás do role poslušného dítěte či hodné holky / hodné...

Tak a dost! Tohle bude jinak. Já totiž od 1. ledna začnu... „Mno jasně, tak to chci vidět.“ Pomyslíme si všichni, když někdo řekne takovouhle větu. „To jsem fakt zvědavá, jak dlouho ti to vydrží.“ Bývá hned druhá nejčastější myšlenka. Proč si teda všichni tak rádi dáváme předsevzetí, když vlastně nikdo z nás nevěří, že bychom je mohli splnit? Co nás na tom láká? Proč je začátek roku tak skvělý na...

Pane Bože hlavně se nehádejte! Přece na sebe chcete být hodní... Mno jasně, že na sebe chceme být všichni hodní, milí a řešit jen příjemné věci. Jenomže to prostě nejde. Všichni máme dny, kdy se cítíme pod psa, kdy se nám nedaří nebo nás něco naštve. A v takové dny umíme být nepříjemní, jedovatí, sarkastiční či (pasivně) agresivní. A voilá, je z toho hádka! Tak jak se máme nehádat? Jde to vůbec? J...

Vánoce jsou svátky klidu... a proto je většina z nás před svátky vynervovaná, během svátků přežraná a po svátcích frustrovaná. Musí to tak ale být? Jak by to šlo letos udělat jinak? Co nás vlastně nejvíc od toho vysněného klidu odvádí? A není náhodou kouzlo Vánoc něco, co přichází samo? Přesně na tyhle otázky dnes hledáme odpovědi a to ve velmi lehké a uvolněné atmosféře. Takže pokud se neradi smě...

To nebude tak zlý... Navíc co tě nezabije, to tě posílí! To je přesně to, co chceme všichni slyšet... Taky jste na to alergičtí? Vsadíme se, že jo. Zvlášť ve chvílích, když se vám nedaří, jste vážně nemocní, vyhodili vás z práce nebo vám někdo umřel... Když to slyšíte zvenku, je to taková facka. Když si ji ale řeknete sami, může to být zajímavější. A nebo taky ne. Co tahle věta vlastně dělá s vaší...

„To nemůžeš, vždyť co by na to řekli lidi!“ 😮 Tuhle nenápadnou větu slýcháme v nějaké variaci od mládí snad úplně všichni. Je to jedno z klasických „životních mouder“, které bydlí hluboko v našich hlavách. Nebo snad znáte někoho v našich zeměpisných šířkách, kdo ho v hlavě nemá? Kdo by nezpochybňoval svoji činy či slova, když si představí, co na to řekne někdo další? Co tahle věta ale dělá s naší...

„Nezoufej, vždyť jiní to mají horší...“ 😶 Snad neexistuje nikdo, kdo by tuhle větu nikdy od nikoho neslyšel (i kdyby jen ve své hlavě). Je to jedno ze „životních mouder“, která máme všichni zasetá proklatě hluboko. Teda aspoň v našich zemích. Co tahle věta ale dělá s naším vnímáním reality? Jak se díky ní chováme, cítíme a přemýšlíme? Jak se nám s ní žije? Kde nám pomáhá a kde nás omezuje? Přesně...