Všechno má cenu

V srpnu jsme na plný plyn pocítili, jak nejen že všechno má cenu, ale i všechno má vliv na cenu. I to, co se děje u protinožců. A tak ceny na burze rostly zatímco nám, spotřebitelům, jsou nabízeny stále levnější fixní tarify. A vláda řekla, že už cenové stropy nejsou potřeba. Po tomto díle budete schopni o plynu hovořit zcela plynně.

Dva Petrové si doposud většinou notovali v analýze věcí, co mají cenu. Ale občas je snad přínosné se konstruktivně pohádat o něčem, na čem se neshodnou. A to, podle všeho, celkem zásadně. Dnešní díl berte tedy spíš jako přehlídku spektra argumentů, a vyberte si sami. I pohádat se má cenu.

Od srpnového zasedání Bankovní rady nikdo nečekal pohyb úrokových sazeb. Banka jasně říkala, že na něco takového je ještě příliš brzy. Přesto něčím překvapila. A víme to proto, že finanční trhy zareagovaly v rámci sekund, a ne málo. Česká centrální banka se tak řadí k těm čitelným: trhy reagují jen tehdy, když udělá něco nečekaného.

Opět jsme zaplaveni zprávami o tom, že v červenci klesla inflace z 9,7 na 8,8 %. Jakoby se v červenci zpomalil růst cen. Ale on nezpomalil. Naopak, zrychlil. Ta meziroční inflace spadla jenom kvůli tomu, že jsme do ní nově přestali započítávat loňský červenec. Tak jednoduché to je. Od konce ledna už ale ceny rostou zhruba měrou, kterou cíluje ČNB. Když sledujeme data, sledujme ta aktuální, ne loňs...

Tak jak Německo dlouho táhlo českou ekonomiku k vyšším růstům, zejména tím, že jsme se stali výrobcem polotovarů do německé výroby, tak nyní je nebezpečí, že s německou ekonomikou opět ochoříme i my. A to si ochoření můžeme dovolit ještě méně než Německo, na rozdíl od něj jsme se ještě ani nevybrabrali z Covidového propadu. 

Po více než 5 měsících jsme se dozvěděli, jak v Česku narostl průměrný plat v lednu. O 8,6 % za rok. To je sice o něco více než na podzim (7.9 %) ale jak to, že nenarostl více, když ceny narostly téměř dvojnásobným tempem, a v zemi je největší nedostatek pracovníků v celé EU, možná na světě? Odpověď hledají dva ekonomové v nové sérii rozhovorů o ekonomických datech. Možná se neshodnou na tom, jak...

Pokud bude populace růst tak jako v posledních 12 měsíců (tedy až *po* odeznění hlavní vlny Ukrajinců), dosáhne Česko 11 milionů obyvatel ještě letos. Jak klíčový je počet obyvatel k dosažení stavu "žijeme lépe, žijeme radostněji"? A mají se politici radovat, že "bude na důchody"?

Od roku 2016 se při převodu hypotéky k jiné bance platí na výstupních poplatcích jenom drobný bakšiš. Od nového roku to mají být až 2 % zbylé půjčky. Tedy deseti- až statisíce. Také mají začít klesat sazby. Ale k tomu je nutné, aby zákazníci konkurečně přecházeli, což poplatek omezí. Dává nějaký smysl? Nebo je to čistá lobby?

Úvodní díl podcastu Všechno má cenu, s dvěma ekonomy, Petrem Koblovským a Petrem Bartoněm.