HOSTCAST

Nic není prozaičce Petře Hůlové vzdálenější než hovění a rochnění. Proti pohodlným konvencím, řešením a pravdám vždy důrazně a odvážně zakročí. Jako zlatokřídlá, větronohá a bouřná bohyně duhy Iris plní mraky vodou a na zemi sesílá všechny druhy deště. Pak rozklene nad světem komplexní myšlenkové spektrum a dohlíží na to, aby žádná z barev nechyběla a všechny byly jasné a syté. Cestuje mezi bohy a...

Román Medúzy Jakuba Stanjury se stal pozoruhodným fenoménem. Stal se nejdiskutovanější knihou na sociálních sítích, rozhovory s autorem vyšly snad ve všech médiích včetně České televize, Českého rozhlasu, Deníku N, Seznam zpráv nebo iDnesu, recenze ale zatím vyšla jen v časopisu Host a kriticky o Stanjurově próze debatovali Eva Klíčová a Jan Bělíček v podcastu TlDr. Ocitli jsme se tak ve zvláštní...

Žádný jiný živočich vedle člověka si neuvědomuje vlastní smrtelnost. V osmnáctém století se začal měnit způsob, jak na smrtelnost pohlížíme, a dnes „jsme [pozornost plně] přesunuli k hledání způsobu, jak zůstat naživu a jak uchovat svůj posmrtný odkaz,“ píše ve své knize Proč umíráme?, která nedávno vyšla v českém překladu v nakladatelství Host, Venki Ramakrishnan, americký a britský biolog indick...

„Analogové automaty jsou už sto let stejné, čtyřikrát blesk, čtyři černobílé portrétní snímky… Ve své době to byl výkřik moderní technologie.“ Reportáž o symbióze psaní, pohybu po městě, vysedávání po kavárnách a doplňování vývojky i o tom, jak analogová technologie pomáhá zůstat přítomným ve virtualizujícím se světě. Reportáž z listopadového čísla je právě teď k poslechu. Zvukově připravila Marké...

Spoluvězeňkyně, kterým se podařilo zaznamenat řadu jejích vězeňských přednášek, jí neřekly jinak než „Růženko“. „Hradem“ jim přitom tehdy byla jedna z nejstrašnějších socialistických věznic – ta pardubická. Vězeňský příběh teoretičky a historičky umění i divadelní kritičky Růženy Vackové (1901–1982) začal ještě v protektorátním Československu. Komunisty si pak svým jasným uvažováním a pevným jedná...

„Paměť selhává, mozky mlží a vynechávají, slova se ztrácejí, dokumentace mnohdy spíš mate. Je to vlastně fantastické, tahle dyna­mika mizení, matného vynořování, tušení, domýšlení… „To jsou slova básníka a germanisty Pavla Novotného, které pronáší v rozhovoru pro aktuální číslo časopisu Host. Promlouvá v něm o své pentalogii, která zahrnuje básnické sbírky Zápisky z garsonky , Dědek , Procedura ,...

Napůl indiánka, napůl Hóra Karpó, s mimikry básnířky Jitky Bret Srbové, povstává z šumu a barev podzimního listí, obvykle v botanických zahradách a sklenících, tentokrát Na Slupi. Staví si přechodné domy z citoslovcí, ve kterých rozmlouvá se šneky, ptáky a veverkami, dumá, jak porodit dítě, ale ne vlastnosti, předvídá budoucnost z dešťových kapek a občas si bujaře zamíchá světadíly. Švy mezi vteři...

„Lidé si myslí, že být šťastný nějak souvisí se štěstím, že je to něco, co se člověku přihodí samo od sebe. Tak to ale není. Být šťastný je výsledkem vlastního úsilí. Musíte o to bojovat, trpět pro to, trvat na tom a někdy kvůli tomu musíte objet celý svět. Musíte bez ustání pracovat na tom, aby se vám dobře dařilo. A jakmile se vám podaří cítit se šťastní, nesmíte povolit v úsilí tento pocit udrž...

Vlak zastavil někde mezi poli po srážce s člověkem. V prázdném kupé zůstává jen Oskar Ed, osamělý muž bez tváře a bez budoucnosti, kterého právě vyhodili z práce. Co začíná realisticky, mění se vzápětí v psychotický thriller, jakousi pouť zásvětím. Oskar Ed se ocitá v hotelovém očistci, bloudí kancelářským peklem, vlastním podvědomím. Komiksový autor Branko Jelinek vydal své zatím nejambicióznější...

Oči Petra Borkovce všechno prošmejdí. Jako brouk vírník sleduje dění nad i pod hladinou a jako očima pokrytý pastýř Argos vidí i zátylkem, kolenem, patou… S ležérní snahou o přesnost postihuje všechny typy lesku – krovek, šupin, peří, krystalů, tmy – a čtenář to s bezmocným úžasem sleduje, uchycený preparačními špendlíky, neschopen se odtrhnout. A příště chce zase. Přeludné příběhy, které se zjevu...

Poslechněte si záznam z masterclass Jiřího Havelky, která se odehrála 15. září v brněnském CEDu. V rozhovoru s moderátorem a šéfredaktorem měsíčníku Host – Janem Němcem, rozebírá Havelka kolektivně autorský přístup jako svoji cestu k tvůrčí svobodě. Představí postupné fáze vzniku divadelní inscenace metodou „devising“, proces scénických zkoušek jako uplatnění pěti „n“ – naslouchání, náhoda, naivit...

První lekce, kterou dostane Collodiho dřevěný chlapec Pinocchio, jejž Erben překřtil na Otesánka, od svého tvůrce Řezáčka zní: kdo nepracuje, ten nejí. Frustrace líného kluka je tak silná, že v české verzi slavné pohádky dokonce sní své rodiče. Vychází 7. díl Kovárny – tentokrát o hladu a hladovění. Diskutuje etnoložka a vysokoškolská pedagožka Eva Ferrarová a klinický psycholog a psychoterapeut F...

Literární čtverák, postkřesťanský všudybyl i faustovsképekelné koťátko Ondřej Macl vyorává nepřehlédnutelné brázdy v literatuře i ve veřejném prostoru. Vytváří nové rituály, otevírá nepříjemná témata, střílí si z mocných autoritářů, xenofobů, ale i z Evropské unie, pop music či ze svých blízkých. Klidně své rodiče přinutí souložit před kamerou, vyžaduje-li to jeho umělecký záměr! Jako Orfeus Euryd...

Básník, prozaik a překladatel Petr Borkovec vydává novou sbírku próz nazvanou Nějaká Cécile a jiné . V anotaci k ní básník Tomáš Gabriel píše: „ Ať už se v prózách Petra Borkovce vypráví, naznačuje a pozoruje cokoliv, nedějí se nemoci, nehody a vraždy, ale něco nesnesitelného bez příběhu. V každém textu je silná intence, která s pozorováním nemá co do činění a k níž vede cesta přes introspekci. Pr...

Prohrát ve fotbale není totéž, co prohrát v  životě . Co se vlastně prohrou a výhrou myslí? Může pocit životního selhání, nebo prohry, která opravdu bolí, vybavit člověka silou a nadějí, jako se to učíme třeba při fotbalovém utkání? O čem mluvíme, když mluvíme o výhře v životě? Šestý díl Kovárny přináší záznam festivalové debaty, která proběhla na táborském Tabooku – festivalu malých nakladatelů,...

Jedna z nejslavnějších úvodních vět v moderní literatuře. Věřím, že i ti, kteří knihu nečetli, vědí, o jaký román se jedná. Paní Dallowayová, kterou v roce 1925 publikovala britská spisovatelka Virginia Woolf, letos slaví sto let. Co nám říká o feminismu, manželství a ženském zdraví? A jak do jejího příběhu zapadá román Hodiny od Michaela Cunninghama? Článek z rubriky Historie, číslo 7/2025. Napsa...

Není samozřejmostí, že se římským biskupem stane člověk, jemuž mohou naslouchat i ti, kteří se nepovažují za katolíky, či dokonce ani ne za křesťany. Papež František takovou osobností byl. Jako připomenutí jeho odkazu přinášíme jeho rok starý list, který hovoří o úloze literatury v lidském životě. Zvukově připravila Markéta Macháčková.

Prozaik, básník a výtvarník Viktor Špaček vidí skrytá zranění, kazy a zlomy. Vytesává z hmoty řeči významové mnohostěny. A vidí i to, jak si ho lidé půjčují, a nemůže s tím vůbec nic udělat… Snad má z toho dokonce radost! Přesto žije dál svůj čistý skromný život knihovníka a s obdivem se vrací k povídkovým majstrštykům starých mistrů. Dnes tento melancholicky poťouchlý Daidalos české literatury, k...

Vykřikl jsem! Stojí v první větě nového románu Josefa Pánka, nazvaném Portrét vědce v systému postindustriální společnosti . Co po oné větě následuje, je valící se, rozhněvaná litanie o stavu současné vědy, umění a světa vůbec. V něm už podle vypravěče nesejde na originálním, svébytném tvořivém aktu, ale na dovednosti prezentace a komunikace, které formalizují veškeré snahy o poznání a činí z něj...

„,Když chtěl člověk napodobit chůzi, vynalezl kolo, které se vůbec nepodobá noze. Tak dospěl k surrealismu, aniž věděl jak’. Při troše interpretační tolerance a chápavého nadhledu můžeme i tomuto slavnému úryvku z autorského úvodu k dramatu Guillauma Apollinaira Prsy Tiresiovy , napsanému v roce 1903 a inscenovanému v roce 1917, rozumět jako pokusuvystihnout paradox, který – buď jak buď – stojí u...

Sally Rooney ještě nemá čtyřicet a napsala čtyři romány. Je žena. I přesto nebo spíše proto je jednou z nejprobíranějších spisovatelek současnosti. Ztělesňuje proměnu společnosti i literatury, čímž dráždí čtenáře i kritiky. A pokračuje ve své misi alespoň trochu pomocí románu proměnit svět. Článek z květnového čísla časopisu Host zvukově připravila Markéta Macháčková.

Francouzsky švihácký a nonšalantní Petr Šesták udržuje kontinuitu svého života zejména psaním, fotografováním a jízdou na kole. Nejpohyblivější z literátů pomáhá pojízdným i nepojízdným pocestným najít správnou cestu a zároveň je z ní i poťouchle svádí. Jako Hermés s okřídlenými šlapkami bicyklu rozváží varovná poselství z bojiště zvaného svět a zaznamenává protivenství, která ve spanilé jízdě za...

Podíváme-li se na nominace Ceny Jiřího Ortena, zdá se, že neoficiálním vítězem této soutěže se letos stala poezie,“ napsal ve svém komentáři pro časopis Host literární kritik a také jeden z porotců Ortenovy ceny Libor Staněk. Nominováni totiž letos byli dva básníci a básnířka, Apolena Vybíralová za sbírku Vzteklina , Sufian Massalema za sbírku Možnosti přehlíženého a Lubomír Tichý za knihu Místní...

Leckdo má nudu za počátek kreativity. Jenže to možná platilo u romantických bloudů, například nová německá studie však mýtus vyvrací. Badatelé z jenské univerzity vidí ve fenoménu nudy chorobu doby. Britská badatelka Sandi Mannová ve své knize o nudě z roku 2016 rovnou líčí nudu jako „nemoc moderny“. Nudu navíc doprovází jistá fenomenologická obtíž. Třeba rumunský filosof Emil Cioran tvrdil, že „[...

Hněvivě láskyplný rošťák české poezie. Poťouchlý Pan z pískovcových slují kralupského Hostibejku. Kašpaří, provokuje, hraje na syrinx z vyhozených trubek. Nechce míň než vše, jednou provždy, na doživotí! Shromažďuje dokumenty k poslednímu soudu s lidstvem a každým druhým přísně přesným veršem vznáší spravedlivá obvinění. Povstal z prachu ruin, zoufalství zmařených životů a jedovatých výparů nejroz...