Bible pro dnešek

Při čtvrtém zamyšlení nad Žalmy se opět blíže podíváme na to, jak představují Boha. Tentokrát ovšem nebude důraz položen na velkého a silného Boha „nad námi“, ale na to, jak biblické žalmy představují Boha, který je nám velmi blízký a který se o nás s láskou zajímá.

Při třetím setkání nad Žalmy se s Jiřím benešem zaměříme na to, jak biblické žalmy představují Boha a jeho charakter – jako úžasného a jedinečného vládce celého vesmíru, který je velký, silný a mocný.

V tomto díle zamyšlení nad biblickými žalmy se teolog Jiří Beneš zaměří na to, jakým způsobem mohou být i dnes staré žalmy přínosem a inspirací pro osobní duchovní život.

V nové sérii budeme s teologem Jiřím Benešem pronikat do krásy biblických žalmů. Nejprve se seznámíme s žalmy jakožto jedinečným žánrem. Zaměříme se na to, co je důležité k tomu, abychom je správně četli – tedy na to, čím pro věřící Izraelce původně byly, jaký byl jejich záměr a účel v biblických dobách.

V zvávěrečném dílu této série zaměříme naši pozornost na knihu Zjevení a její silný misijní náboj. Pět vybraných pasáží z této knihy nám připomene nejen Boží záměr a naši roli, ale hlavně nás ujistí o konečné úspěšnosti velkého Božího plánu.

Předposlední díl této série zaměří naši pozornost na příběh Ester a Mordokaje, žijících jako menšina v prostředí, které nijak nesdílelo Boží hodnoty. I když nejde o příběh černobílý (ne vždy ve svém životě dokázali být Bohu věrní), přesto přináší zajímavé podněty pro život a svědectví dnešních křesťanů v prostředí, které se nehlásí ke Kristu.

V tomto díle se zaměříme na Ježíše a na to, jak nám může pochopení jeho jedinečné služby pomoci v našem poslání sloužit lidem v často bezbožných oblastech velkých měst.

Ve světle několika evangelijních příběhů, v nichž Ježíš s úpřímným zájmem pomáhal těm, kteří byli v těžké, až bezvýchodné situaci, se budeme zamýšlet nad tím, jak můžeme i my, jako Kristovi následovníci, naplňovat s láskou potřeby těch, kteří žijí kolem nás.

Naše uvažování se v tomto díle bude soustředit na pasáž z 10. kapitoly Lukášova evangelia (L 10,25–37), která nejen odpovídá na důležité otázky hledajících, ale především v ní Ježíš ukazuje, co ve vztahu k druhým lidem očekává od svých následovníků.

Tentokrát se blíže podíváme na život a misijní práci prvotní církve, tedy první generace křesťanů, Ježíšových následovníků. Vybrané pasáže ze dvou Lukášových spisů (­evangelium a kniha Skutky) ukazují, co motivovalo tyto první křesťany, aby se sdíleli se svou vírou a aktivně se zapojili do misijního úkolu.

Hlavní postavou tohoto biblického uvažování je prorok Jonáš. Příběh tohoto muže (Jon 1–4), který byl poslán Bohem jako „misionář“ do pohanského prostředí, nám odhaluje řadu příčin a důvodů (ať už oprávněných, nebo ne), které nám brání v tom, abychom přijali Boží pozvání do služby.

Hlavní postavou této epizody je biblický Abraham. Na jeho příběhu (Gn 18 a 19) budeme sledovat, jak vypadá život člověka, který přijme Boží povolání k misijní službě, a jakými vlastnostmi se vyznačuje.

Bůh v dějinách mnohokrát povovával lidi, aby byli požehnáním pro své okolí a nesli poselství o nabízené záchraně. Ve starozákonním ani novozákonním období nebylo snadné opustit vlastní „komfortní zónu“ a přijmout Boží pozvání. Přesto je ale právě to základem toho, co znamená být Božím dítětem a Ježíšovým následovníkem.

Zatímco v prvním díle jsme se soustředili především na Boha, který touží zachránit své „ztracené“ děti, druhé setkání s misiologiem Petrem Činčalou zaměří naši pozornost už specifičtěji na Boží velký „plán záchrany“ – na jeho původ, záměr, podobu i provedení.

Celá Bible představuje Boha jako na toho, kdo se aktivně zajímá o „ztracené“ hříšníky, jde za nimi, přináší jim naději a dělá vše pro jejich záchranu. Co má toto vědomí udělat s Ježíšovými následovníky? O tom všem bude v nové sérii hovořit kazatel a misiolog Petr Činčala.

V závěrečném dílu série zaměřené na poselství biblického Listu Efezským se s Oldřichem Svobodou podíváme na list jako na velký logický celek, s důrazem na jeho klíčové myšlenky.

V tomto díle se už podruhé zaměříme na pasáž Ef 6,10-120, která pojednává o „duchovním boji“ Ježíšových následovníků. Tentokrát bude pozornost zaměřena více na nutnou „výzbroj“ do tohoto boje, jehož cílem je obnovení pokoje a míru.

V závěrečné kapitole listu Efezským Pavel čtenáře (tehdejší i dnešní) upozorňuje, že tím, že se postavili na stranu Krista, stávají se také jeho „spojenci“ ve velkém vesmírném sporu mezi dobrem a zlem. Díky němu budou mít dostatek sil do tohoto „boje“ proti silám zla.

V tomto díle navážeme na Pavlovu výzvu z 5. kapitoly listu Efezským, aby se Kristovi následovníci, inspirováni příkladem Ježíše, v lásce podřizovali jeden druhému. Nejprve tuto myšlenku aplikoval (oboustranně) na vztah mezi manžely, nyní také na vztah dětí a rodičů, a dokonce i otroků a pánů.

V tomto díle se zaměříme na závěr 5. kapitoly listu Efezským, kde Pavel aplikuje myšlenku jednoty a lásky, kterou do našich životů přináší Kristus, na oblast manželství. Příklad Kristovy lásky, pokory a ochoty se obětovat pro druhé se má promítnout i do vztahu muže a ženy, kteří před Bohem spojili své životy.

Pátá kapitola listu Efezským věnuje pozornost tomu, jak žije ten, kdo se nechá Kristem proměnit, přehodnotí své životní priority a dokáže moudře rozpoznat, co má v životě opravdovou cenu a hodnotu.

Poté, co se apoštol Pavel v první polovině 4. kapitoly věnoval velkolepému Božímu plánu představit celému vesmíru na společenství věřících Boží moudrost, v dalších verších podrobněji popisuje, jak konkrétně vypadá „nový“ život věřících, který je svědectvím o síle Boží lásky a evangelia.

Evangelium rozbořilo hradby a buduje církev (Ef 2), která je velkým názorným obrazem Boží moudrosti pro celý vesmír (Ef 3). Tento úkol plní právě proto, že je navzdory své různorodosti díky Kristu jednotná.

Třetí kapitola listu Efezským, která se zaměřuje na základní poselství celé Pavlovy služby – na „evangelium“ o Ježíši Kristu. Pavel zde naznačí, v čem je zpráva o tom, co pro nás Kristus vykonal, jedinečná a jaký praktický dopad má nejen na naše životy, ale na celý vesmír.

Druhá polovina 2. kapitoly listu Efezským představuje praktické důsledky přijetí Ježíšovy oběti pro mezilidské vztahy. Zvláště se zaměřuje na dlouholeté „nepřátelství“ židů a pohanů, kteří se v Kristu mohou stát jedním usmířeným společenstvím.