SníDaně

Toužíme po nějaké dobré zprávě o naší ekonomice. Že aspoň někdo už má ty Covidem započaté divnosti za sebou. Nu, po včerejšku tady takový sektor je.

Včera, pár hodin po sobě, přišly zprávy o dvou různých hrůzných dluzích. Oba shodou okolností ve výšce jednoho bilionu dolarů. V čem se liší? A co znamenají pro svět?

Exportní ekonomika. Vše pro export. Jak jsme na tom? Teď v září, no a taky tak vůbec?

Po snížení růstu letos se teď snižují i odhady na zbytek letoška a na příští rok. Vykopává ČNB. Co všechno do toho započítala, a jak se liší od odhadu MF později (snad) tento týden?

Nedosti na tom, že budoucnost je nejistá. Ale je divnost, že té nejistotě ještě Bankovní rada zbytečně přidává tím, že ani neoznámí datumy svých diářů na příští rok. Protože od těch datumů se odvíjejí ceny. Všeho.

"Regulovaná složka" elektřiny dnes povládne už třetí den mediálnímu prostoru. Dnešní SníDaně nabízí pro dnešní den jakéhosi Průvodce inteligentního člověka po jejím osudu. Odbalastění.

Randíte? Randěte. A když vám to nakonec nevyjde, aspoň tím pomůžete vrátit růst do české ekonomiky. (Protože jinak už fakt nevim…)

Máme tu Halloween. Letos bude ještě takový laický, ale od příštího roku už bude moci být akademický. Generace Harryho Pottera dospěla už na univerzity. (Plyšové kozy included.)

Mysleli jste si, že seznam svátků, kdy smí a nesmí otevřít obchody, je náhodný? Ale kdež. Má logiku. To ale neznamená, že by neměl být zákaz zrušen. Chtěl by to tak i strýček Karl.

Od včerejška víme, že ekonomika USA roste rychleji, než se čekalo. A to se přitom čekalo už tak hodně. Jak jinak na Ameriku působí úroky, a co ten americký růst znamená pro nás?

Zemědělci logicky vždy chtějí, aby oni měli dobrou úrodu, zatímco všichni ostatní zemědělci špatnou. Letos se zdá, že se to podařilo Slovákům. Co to znamená pro nás?

Státní dluhy pořád srovnáváme s ostatními. Že prý jsme na Evropu zadluženi ještě málo. Ale chápeme, jak moc velký takový dluh je? Moc.

Umíte zaokrohlovat na desítky? A co na pětadvacítky nebo jedenáctapůlky? To vše potřebujete, když chcete světu vnuknout myšlenku, že řešením čehokoli je zase nějaká nová daň. (Divná. Jak jinak.)

Od politiky 1 dítěte teď má Čína politiku 3 dětí. Přesto se jich rodí stále méně a méně. Číňanů tak bude obývat o víc než 10 milionů ročně. Proč? A co s tím?

Kdysi jsme snili, že budeme mít otevřenou společnost. Tu už snaed máme. Pak jsme snili o otevřených datech. Ta již snad také máme. Teď, aby byla použitelná. A používaná.

O spoustě ekonomických rozhodnutí má - když selžou alternativní způsoby - rozhodnout spravedlivá náhoda. A háže se mincí. Tento týden zveřejněný výzkum ukazuje, že to moc spravedlivé není.

Hodně se řeší, co všechno nám umělá inteligence umožňuje a umožní. Případně kolik energie stojí ji vymyslet a vyrobit. Ale moc se neřeší, kolik bude stát její provoz, a tedy kde bude umístěna.

Ještě jednou chleba. Pardon. Včera totiž vyšla čísla o producentských cenách. Tak se můžeme podívat, jak se pečou ceny chleba, který jako jedna z mála potravin stále nezlevňuje. I když obilí zlevnilo od loňska o třetinu.

V Polsku i na Slovensku volby pravděpodobně vymění vládu. Možná i proto, že v obou zemích zdražily letos potraviny 3x víc než v nevolebních zemích Visegrádu.

Když stát šetří, automaticky předpokládáme, že lidi budou mít méně. Teď máme ale příklad, kdy by lidi mohli ušetřit, a jen tak mimochodem by na tom ušetřil i stát. Win-win. Přesto k tomu stát lidi nemotivuje.

Ceny zelených akcií padají. Uprostřed zeleného investičního boomu. Čím to?

Inflace nezpomalila. Klesla. Ale to klesá už téměř rok. Nic nového. Nové je, že poprvé od dubna klesly vedle inflace i ceny. A to ceny konkrétní, kterých si všímáme každý den.

Varování politikům: včerejší Nobelovka neříká, že mají uzákonit povinnost stejných platů mužů a žen. Říká, že mají ženám usnadnit návrat do práce. A v Česku třeba zkrátit mateřskou.

Diskriminace žen na pracovním trhu je velkým tématem nejrůznějších regulací. K plýtvání talentem hereček však trochu přispíváme, když si myslíme, že Líra zahrát nemůže jako muže.

Porovnávat si s ostatními zeměmi, kdo je bohatší, je vždy ošemetné. Diktátor země třebas i surovinově bohaté se může rozhodnout udržovat lid v chudobě. Ale tady ke snídani je nejčistší možné srovnání.