Fukocast

Tři dospělí lidé si hodinu povídají o videohře, která se vlastně nikomu z nich moc nelíbí, ale někteří z nich by jí rádi ještě dali šanci!

Představuju si, že za Branaghem přišli producenti a řekli mu "Můžeš natočit dalšího Poirota, ale rozpočet bude poloviční. Zvládneš to?" A Branagh, protože je schopný, natočil tohle. Nápad s nadpřirozenem, které se na plátně možná vyskytuje a možná ne, je nejzajímavější aspekt filmu, který i při střídmých 105 minutách občas nebezpečně připomíná nudu.

Velmi slušná padesátiminutová epizoda nějakého (hypotetického) komorního Netflix seriálu, která je zbytečně natažena na dvojnásobek a vyplněna vatou.

Je to něco hodně podobného jako Trierova "Melancholia", jen to stálo tisíckrát méně. Což je částečně pochvala mladých tvůrců a částečně upozornění, že je to pekelná nuda i při stopáži 75 minut.

Dvojku jsem neviděl, ale jednička se mi dost líbila a u trojky je to stejné. Je až s podivem, jak přitažlivě a originálně dokáží Fuqua s Washingtonem převést na plátno tak otřepaný námět.

Film neobsahuje žádné explozivní akční scény, psychedelické vizuály ani nic podobného. Měl by fungovat jen díky propracované thrillerové psychologii svých postav. A ta funguje velmi špatně a postavy působí jako dementi. Moje teorie je, že někdo hodně zmrvil scénář španělského originálu (který jsem neviděl).

Trochu jsem se obával, ale je to docela příjemné překvapení. Pár opravdu dobrých vtipů, trocha toho srdíčka, střídmá délka... Jen škoda, že naprostá většina kopií bude s českým dabingem. Ten sice není špatný, ale originál to prostě není a humor původních dialogů je do značné míry nepřeložitelný.

Zcela smyšlená (s fiktivním dějem a herci) parodie / pocta hollywoodským filmům, která se snaží používat různé prvky skutečných událostí a vůbec se jí to nedaří, takže nedává žádný smysl ani sama o sobě, zcela izolovaná od reálného Kazmy a jeho akcí. Reklamní kampaň plná tajemství a narážek jen kamufluje to, že film žádný zajímavý obsah nemá.

Pokud už mají existovat filmy, které jsou od začátku do konce reklama na korporátní produkt, pak je dobře, že jsou aspoň takhle kvalitní. Vlastně docela příjemné překvapení, technicky moderně bezchybné, námětem oldchoolově tradiční. A to mě naprosto nezajímají realistická rychlá auta a tím méně jejich simulátory.

I když se v tom angažoval Seth Rogen, je to především film pro malé děti, které samy ještě ani nejsou "teenage". Bohužel. Kromě vizuální podoby na něm není nic zajímavého, obzvlášť pro Čecha, který neuslyší původní znění.

Stručné, úderné, bezchybné, se skvělými hereckými výkony a režijními nápady. Škoda, že Tony Kaye žádný jiný celovečerní hraný film nenatočil (nebo aspoň "nedokončil").

Je záhadou, proč to Disney vůbec natáčel, protože je to po všech stránkách horší a nudnější než 20 let stará verze s Eddiem Murphym. Prakticky jediným pozitivem pro mě byly různé odkazy na stejnojmennou atrakci, které asi většinu českých diváků nechají zcela chladnými.

Představte si, že máte pětihodinovou ságu plnou zajímavě prokreslených postav, dramatických zvratů a superemotivních vyvrcholení, vyberete z ní JENOM sto minut těch superemotivních vyvrcholení a uděláte z nich stominutový film, ve kterém pak jsou jen superemotivní pointy, ale nic mezi nimi. Žádná definice postav, žádné zápletky, nic. Místo všech zápletek a gradací jsou voiceovery, které vysvětlují...

Očekával jsem hodně a dostal jsem ještě o něco víc. Téměř po všech stránkách dokonalé a tři hodiny utekly jako voda. Jen mi to připadalo místy až příliš nabité informacemi a emocemi, takže jsem měl trochu problém všechno současně zpracovávat.

Dokument o audiovizuálních médiích, propagandě a podobných věcech, který pro vás bude tím zajímavější, čím méně koukáte na YouTube, TikTok a podobné věci. Přes svou krátkou stopáž se místy trochu vleče.

Bohužel nic, co by pro mě vybočovalo z nezáživného mírného nadprůměru posledních několika dílů. V některých ohledech dokonce ještě slabší (příliš digitální akční scény, příliš dlouhé nesmyslné tlachání).

Velmi vydařený film, který ukazuje, v čem je i dnes síla "tradiční" animace (i když je pravděpodobně stoprocentně digitální). Vhodné i pro lidi, kteří se v japonských animovaných věcech dosud vůbec neorientují. Rozhodně nejen pro děti (ale i pro ně, pokud přečtou titulky).

Docela legrační a také docela informativní, především pokud jste o Howardu Sternovi nikdy neslyšeli.

Je to především pro děti, skoro jsem se styděl, že na to jdu, ale... Je to svižné, nemá to žádné komplikované hluboké poselství a nepamatuju si, kdy naposledy jsem se u animovaného filmu tolikrát uchechtl. A dabing je velmi slušný.

Mám z toho podobně hořké pocity jako z posledních Star Wars. Jako typická žánrová podívaná to docela ujde. Jako pokračování nebo dokonce uzavření legendární ságy je to značně zoufalé a bezradné. 

Abychom si dohnali vzdělání, pustili jsme si tři starší filmy, které režíroval Mike Nichols: Absolvent [The Graduate], Kdo se bojí Virginie Woolfové [Who's Afraid of Virginia Woolf?] a Tělesné vztahy [Carnal Knowledge]. Jsou fajn!

Skoro dokonalý film, na kterém mi mírně vadilo jen občasné přílišné zjednodušování a zkratkovitost chování hrdinů. Klidně mohl být o půl hodiny delší.

Po "Francouzské depeši" jsem se domníval, že Wes Anderson se svým unikátním stylem již nemůže dál jít. V tomto filmu se mu podařilo jít ještě dál. Je to zajímavé, ale je to už moc přeplácané a nebaví mě to tolik jako jeho starší filmy.

Úžasná vizuální podoba, poučná pro každého, kdo se chce věnovat animaci. A strašlivě předvídatelný a hloupý scénář, který jako kdyby náhodně smíchala nějaká ne moc dobrá umělá inteligence ze "zaručeně fungujících" ingrediencí všemožných animovaných filmů.

Není to komedie a není to film pro masy. Je to extrémně laciný film, ale jeho tvůrci věděli, co a jak si za ty peníze můžou dovolit. Je to série hodně depresivních minimalistických krátkých scének, které jsou svou divnostní překvapivě konzistentní. Pokud to není náhoda, bravo tvůrcům.