DVTV

Pokud běháte jako 90 % lidí, tak běháte technicky špatně. A špičkové boty předpokládají, že atlet má vynikající styl a vynikající výkonnost. Pokud to nemá, ani boty nepomůžou, upozorňuje ultramaratonec Miloš Škorpil. Rozruch loni vzbudily boty, ve kterých Keňan Kipchoge zaběhl maraton pod dvě hodiny a které pak zakázala atletická federace. Normální člověk v takových botách nestíhá s dechem, míní.

I hodně vystrašené lidi lze uklidnit. V komunikaci vlády ale postrádám logiku, nevím, co chce a co nechce chránit, říká psychoterapeut Tibor Brečka. Stále se něčeho bojíme, strach je důležitý ve chvíli, kdy mě ochrání před nějakou hrozbu. Problém ale je, když pramení z něčeho, co není hrozba. U některých lidí to přerostlo zdravou míru, míní Brečka.

Překvapilo mě, že v hospodách je spousta věcí pořád stejně blbá, hygiena zoufalá, lidi na práci kašlou. Superšéf je jednodušší a rychlejší, hrozně mě to bavilo. V Ano, šéfe jsme hospodské jen krmili řečma a dali jim nálepku, tady po nás zůstane něco hmatatelného, říká Zdeněk Pohlreich. Za Michelina si nic nekoupíte, nepotřebuju to, pro mě je zásadní, aby podnikání mělo výsledek, dodává.

Myslel jsem si, že když je něco na pultu, je to v pořádku, s hrůzou jsem ale zjistil, že to tak není, říká Petr Václavek, autor aplikace FoodGroot, která bude hodnotit kvalitu potravin. Zákazník se dozví o jejím původu, složení i rizicích. Jednotná kvalita potravin je nesmysl. Je haló, když se zjistí, že mražená pizza má méně mozzarelly než jiná, už se ale neřeší, že je to v celku odpad, dodává.

Hrály jsme autentické dvanáctileté naivní křehké dívky, nechaly sebou manipulovat, bylo to psychicky náročné. Muži jen opakovali, co chtějí, bylo jich dva a půl tisíce za deset dní, říká Anežka Pithartová, jedna ze tří hereček dokumentu Víta Klusáka o sexuálních predátorech na internetu V síti. Vsadila jsem svoji energii do něčeho, co má smysl, film rozkopne dveře hnusu, dodává.

Měla jsem strach ne z nemoci, ale z léčby, z toho jak to vezme okolí, ne o sebe. Mluvit o tom veřejně je terapie, když to sdílím, mám menší strach. Ztratíte vlasy, tloustnete, ztrácíte obočí i řasy, chlupy, v zrcadle si připadáte jako chlap po pěti pivech, je to útok na ženskost. Pomáhá mi pracovat, s kamarády jedeme černý humor, říká Anna Julie Slováčková, která se léčí s karcinomem prsu.

Rohlík je můj životní projekt, přebíráme Sklizeno, chceme podporovat malé domácí prodejce a farmáře. V Maďarsku se nám daří, máme stovky objednávek denně. Naší vizí jsou udržitelné potraviny a distribuce, říká Tomáš Čupr, zakladatel Rohlík.cz. Dodává, že alkoholem už problémy neřeší, kdysi stál prý před volbou, jestli vztah k alkoholu změní, nebo zemře. Rozhovor jsme natáčeli na Retail Summitu.

Diváci se stydí za tvůrce i účastníky, probíhá tam zostuzování účastníků, přestává to být legrace a zábava. Postupy tvůrců jsou neetické, za děti tam rozhodují rodiče. Výměna manželek by měla být regulována, nastal čas, aby se tomu věnovala mediální rada, říká socioložka Irena Reifová, která se několik let věnovala studiu reality show jako Výměna manželek a Prostřeno.

Beru moderování jako řemeslo, neberu tu práci jako samozřejmost, až to bude rutina, tak to bude poznat, říká jeden z nejžádanějších tuzemských moderátorů Libor Bouček. Nevím, jakou sazbu má Leoš Mareš, psal jsem mu několik scénářů, nemám pocit, že jsem v jeho stínu, tvrdí. Po 15 letech odešel z Evropy 2 a chystá se na ranní vysílání CNN Prima News. Investovat do zpravodajství má smysl, míní.

Totalita potřebuje vydírat lidi. Tátu taky vydírali, odnesl to, byl z něj nádeník na celý život a nás nepustili ke vzdělání, ale když jsme dostali rozum, byli jsme mu vděční, říká lékař Vladimír Pucholt. Než emigroval, proslavil se v Československu jako herec. Když se na toho kluka koukám, je to jiný živočich. O herecké kariéře jsem nikomu neříkal, popisuje. Včera převzal Cenu Vladislava Vančury.

Způsobujeme si to změnou životního stylu, tím, jak výrazně zasahujeme do životního prostředí, ale také novými možnostmi léčby. Dlouhodobá hospitalizace na JIP lidi zachrání, zároveň ale dává mikroorganismům dobrý prostor k šíření, říká vedoucí Národní referenční laboratoře pro chřipku Helena Jiřincová. Známe původce koronaviru, ale netušíme, jaké přesně projevy bude mít v populaci, dodává.

Vazba na matku je pro dítě vrozená, k otci získaná. Muži na mateřskou nepatří. Dnes ale často rozhodují prachy. Jsem pro tradiční rodinu, ale ženy jsou dnes často v rodině uštvané služky. Muži zůstali před stopadesáti lety, často řeší, kde mají ponožky a co bude k večeři, ti v krizi jsou, říká Marek Herman, lektor osobního rozvoje a pedagog.

Bylo to nepříjemné překvapení ve stylu hollywoodské hvězdy, ne člena britské královské rodiny, říká redaktorka Forbesu Irena Cápová. Princ Harry a jeho manželka Meghan oznámili, že se vzdají role v královské rodině. Chtějí se postavit na vlastní nohy, už na podzim mluvili o honu bulváru. Možná si tím naběhli, Meghan mohla udělat pro monarchii spoustu práce, dodává Cápová.

Službu jsem nastavil tak, aby manžel měl klid. Ženy mě často používají i tak, aby na zeď skočila polička sama. Řemeslníků je málo, učňovské školství je v katastrofálním stavu. Z ročníku jdou dělat řemeslo dva lidi. Špatného řemeslníka dnes nikdo nechce. Nejšílenější povolání je sedět na infolince IKEA, říká Letenský manžel Jan Wemblout, který funguje jako hodinový manžel na pražské Letné.

Neseděl jsem pasivně a nenechal režim, aby nás válcoval, chartu jsem nepodepsal. Nástup populismu a vlastenecké trendy mě děsí, je mi to cizí a není mi to příjemné. Země se má velmi dobře, lidé remcají, rozumím nespokojenosti, líp mohlo být, ale realita se naplňuje složitými cestami, říká Aleš Lederer, zakladatel nakladatelství Prostor.

V zamilovanosti prožíváme spíš sebelásku, pak záleží, jestli to do lásky vůbec dojde. Když přijde ve vztazích krize, je to příležitost, abychom se mohli zastavit a rozvinout, nebo nás to zničí. V celostním partnerství je důležitá bolest i smutek, mají tam místo i naše chutě a perverze, říká vztahový terapeut Pavel Rataj. Nejčastěji jde o jiné zájmy, čekáme, že ten druhý se změní, dodává.

Prožíval jsem všechno víc, než jsem měl. Chtěl jsem sám sobě dokázat, že na to mám, líčí herec Jiří Langmajer. Jsem perfekcionista, proto je tak těžké mě léčit. Když mi psychiatr nasadil prášky, co zabraly, řekl jsem mu, že to je moje životní prohra. Ale ulevilo se mi. Udělal jsem to kvůli manželce, o kterou jsem nechtěl přijít, říká. Nikdy jsem neuměl hrát týmově, teď se to učím, dodává.