Bible pro dnešek

Třetí epizoda z naší série zaměřující se na Boha a jeho charakter nám připomene biblická svědectví o Bohu, který se jako milující Otec dokáže radovat ze svých dětí, navzdory jejich slabosti a nedokonalosti. Uvidíme, co a proč mu přináší radost a potěšení.

V druhé epizodě se blíže podíváme na Boží lásku jako dvoustranný vztah, který je jednou stranou z Božího rozhodnutí nabízen, ale vyžaduje také odpověď a přijetí z druhé (naší) strany.

V nové sérii se budeme zamýšlet více nad významem biblického učení o tom, že Bůh je "láska". V první epizodě se zaměříme na skutečnost, že Bible představuje Boží lásku k hříšnému světu jako jeho svobodné, dobrovolné rozhodnutí. A stejně jako se Bůh svobodně rozhodl nás milovat (i když nemusel), dává i nám možnost se rozhodnout tuto lásku opětovat (i když nemusíme).

V našem posledním setkání nad evangeliem podle Jana se budeme věnovat některým klíčovým myšlenkám evangelia, které nám mohou pomoci posunout se za hranice intelektuálních, rozumových vědomostí o Ježíši. Důležité je totiž poznat Krista i jeho slovo osobně.

V této předposlední lekci se dostáváme k vrcholu Janova evangelia – k jeho zprávě o Kristově oběti na kříži, kterou chce představit (zdánlivě paradoxně) jako Kristovo vítězství, vyvýšení a vrcholné oslavení.

Tento týden se v našem studiu zaměříme na způsob, jakým Evangelium podle Jana představuje Otce, Syna a Ducha svatého, tentokrát v kontextu Ježíšovy řeči na rozloučenou (J 13–17).

V jedenácté epizodě této série se zaměříme na 13. a 14. kapitolu Janova evangelia. Nejdříve se budeme věnovat smyslu Ježíšovy řeči na rozloučenou, na jejímž začátku se nachází důležitý příběh o tom, jak Ježíš umyl nohy svým učedníkům. Následně budeme studovat jeho prohlášení „Já jsem ta cesta, pravda i život.“

V tomto díle se zaměříme na téma „věčného života“, který Ježíš zajistil a nabízí každému, kdo po něm touží. Podíváme se jak na dárce věčného života, tak i na to, jak jej můžeme přijmout, či co znamená jeho odmítnutí.

V tomto díle se podíváme na další způsoby, jakými Jan představil Ježíše jako Mesiáše. Uvidíme, jak o jeho božském poslání svědčily nejen jeho činy, ale také všechna hebrejská Písma, včetně řady proroctví.

Při dalším setkání nad Janovým evangeliem uvidíme několik lidí, kteří uvěřili, že Ježíš je skutečně Bohem poslaným Mesiášem, Božím Synem. Opět se zaměříme na jejich svědectví o tom, koho v Ježíši rozpoznali.

Tento týden se zaměříme na situace, při kterých lidé viděli Ježíšovy činy a svědčili o něm. Při každé z těchto událostí se odhalují některé aspekty toho, kým Ježíš skutečně je, a dohromady vytvářejí hlubší pohled na Ježíše jako Mesiáše.

Při pohledu do 4. kapitoly Janova evangelia uvidíme, jakým způsobem se Ježíš představí samařské ženě, na základě jejíhož svědectví v něj uvěří i ostatní obyvatelé samařského města Sychar.

Tento týden se zaměříme na působivá svědectví Ježíšových současníků o tom, koho v osobě Ježíše rozpoznali.

V této epizodě se s Jozefem Kučerou zaměříme na Prolog Evangelia podle Jana (J 1,1–18) a na nejdůležitější témata knihy. Tato témata pak budeme sledovat i na jiných místech evangelia.

I v druhé epizodě nad Janovým evangelium ještě zůstaneme u „znamení“, která Ježíš vykonal. Další tři z nich nám mohou pomoci, stejně jako Ježíšovým současníkům, lépe pochopit Ježíšovo jedinečné božství.

Nová série našeho pořadu zaměří naši pozornost na Janovo evangelium. S teologem Jozefem Kučerou se nejprve zaměříme na první tři velké Ježíšovy mocné činy, které Jan ve svém evangeliu označuje jako „znamení“, a na to, jak jimi chtěl Ježíš lidem ukázat, kým je a co pro ně chce udělat.

Závěrečná kapitola Markova vyprávění o Ježíši je skutečným „happy endem“. Smrt neměla poslední slovo, ale centrem křesťanského života, naděje a zvěsti se stává spolehlivé svědectví o tom, že Ježíš znovu vstal, žije a je vítězem nad smrtí a hříchem.

Patnáctá kapitola Markova evangelia nám představí nejtragičtější momenty Ježíšova pozemského života – jeho odsouzení, ponížení, popravu a pohřeb. To vše ovšem evangelista popisuje s nadějí, že tím příběh stále nekončí...

Při studiu čtrnácté kapitoly Markova evangelia budeme sledovat poslední události Ježíšova pozemského života předcházející jeho odsouzení a popravě. Po společné večeři s učedníky odejde do Getsemane, kde bude zakrátko zatčen a předveden před veleradu.

Třináctá kapitola Markova evangelia shrnuje Ježíšovu poslední velkou promluvu k učedníkům, která se týká „doby konce“. V ní je jednak připravuje na nelehké období, které je čeká v době, kdy s nimi fyzicky nebude, ale zároveň je povzbuzuje nadějí na setkání v den jeho návratu.

Jedenáctá a dvanáctá kapitola Markova evangelia popisuje události spojené s Ježíšovým slavnostním vjezdem do Jeruzaléma v samotném závěru jeho pozemské služby. Zde dojde v následujících dnech k několika „střetům“ s tehdejšími náboženskými vůdci a představiteli.

Při studiu desáté kapitoly Markova evangelia uvidíme (podobně jako v předchozí epizodě), jakým způsobem učil Ježíš své učedníky o zásadách svého království a o tom, co znamená být jeho učedníkem.

Osmá a devátá kapitola nás přivádí do druhé části Markova evangelia, v níž se Ježíš (směřující nyní do Jeruzaléma) bude věnovat tomu, aby učedníky naučil, co je smyslem jeho služby a co znamená být jeho následovníkem.

Při pohledu do sedmé kapitoly Markova evangelia uvidíme několik příběhů z Ježíšova působení, v nichž se do popředí dostane kontrast mezi upřímnou vírou a tvrdohlavou nevěrou vůči Bohu a Ježíšovu poslání.

V této epizodě se blíže podíváme na Ježíšovy „zázraky“, které popisuje Markovo evangelium, a na to, jak měly (a stále mají) lidem pomoci pochopit, kým Ježíš je a jaký byl smysl jeho pozemské služby.