Bible pro dnešek

Tentokrát se podíváme na Pavlův postoj k životu a smrti, jak je vyjádřen v první kapitole listu Filipským. Zaměříme se na to, co pro něj znamenalo, že „žít je Kristus a zemřít je zisk“, a jak tato perspektiva formovala jeho touhu oslavit Krista bez ohledu na okolnosti.

V této epizodě se budeme zabývat Pavlovými úvodními slovy díkůvzdání a modlitby v listech Filipským a Koloským. Prozkoumáme, jak mohou tyto Pavlovy modlitby obohatit a posílit náš vlastní modlitební život.

V nové sérii budeme objevovat poselství novozákonních listů Filipským a Koloským. První epizodabude jakýmsi úvodem, který představí nejen situaci, v níž Pavel své dopisy psal (uvěznění), ale také dva křesťanské sbory (ve Filipech a Kolosách), jimž byly tyto dopisy určeny. Pochopení těchto souvislostí nám totiž může pomoci lépe porozumět obsahu těchto dopisů, jimž se budeme dále věnovat.

V poslední epizodě našeho studia otevřeme poslední kapitolu knihy Jozue (kapitolu 24), v níž stárnoucí vůdce ještě jednou promlouvá a vede obřad obnovy smlouvy, který vrcholí naléhavou výzvou k rozhodnutí sloužit Hospodinu.

Jozue 23 a 24 nám zaznamenávají Jozuovu řeč na rozloučenou. V této epizodě se proto zaměříme právě na její první část, zaznamenanou v kapitole 23 – na poselství, které zahrnuje výzvu k docenění Boží věrnosti, plné důvěře a uchování jednoty a jasné identity Božího lidu i do dalších let.

Tentokrát se budeme věnovat 22. kapitole knihy Jozue. V ní uvidíme na konkrétním příběhu izraelských kmenů usazených za Jordánem jak výzvy, které přináší život ve společenství věřících, tak i možná řešení nedorozumění, která mohou vést k vážným konfliktům a narušení jednoty Božích dětí.

Pohled na knihu Jozue, který nám nabídne takto epizoda, bude specifickým pohledem z perspektivy Nového zákona. Budeme sledovat, jak Jozuův život a služba „typologicky“ (předobrazně) předznamenávají život a službu Mesiáše, ale i zkušenost jeho církve.

V této epizodě věnující se biblické knize Jozue se zaměříme na sílu duchovního příkladu a význam věrnosti a pokory, a to na základě životních příběhů dvou „velikánů víry“ – Jozua a Káleba. Uvidíme, že i když nejlepším a dokonalým příkladem pro naše životy může být jen Bůh, životní osudy těch, kteří se mu cele oddali, mohou být i pro nás velmi inspirativní a podnětné.

Tentokrát můžeme společně sledovat na několika významných epizodách z knihy Jozue (Joz 5,8.18), jak je důležité i uprostřed „vřavy“ každodenních životních bojů dát zásadní místo Bohu, ztišit se před ním, uctívat jej a znovu se mu odevzdat. V těchto příbězích uvidíme, že i když to může někdy vypadat jako nelogické rozhodnutí, jde vlastně o vyjádření přesvědčení, že náš životní „boj“ není na nás, al...

V šesté části našeho studia knihy Jozue se budeme věnovat kapitolám 7 a 8. Zaměříme se při jejich čtení na to, že nebezpečím pro Boží lid nemusí být nutně vnější nepřítel, ale často je zásadní problém „uvnitř“ – nedůvěra a porušení Boží smlouvy.

Po úvodu, který nám nabídla předchozí epizoda, se nyní zaměříme na širší starozákonní pojetí tzv. „svatých válek“ (které vidíme v knize Jozue). Tento díl zkoumá Boží mandát ke zničení určitých skupin a podmínky a omezení těchto válek, zasazující je do širšího kontextu Boží spravedlnosti a jeho svrchovanosti jako nejvyššího Soudce.

V této epizodě se budeme poprvé věnovat nelehké otázce „svatých válek“ v knize Jozue – tedy situacím, kdy Bůh výslovně přikázal, aby se Izraelci zapojili do vojenského tažení vůči nepřátelům. Podíváme se na ně v širším kontextu „největšího sporu“ a toho, jak sám Bůh zasahuje do pozemských konfliktů. K samotným konkrétním bojům se dostaneme v následující (páté) lekci.

Tentokrát se podíváme do 3. a 4. kapitoly knihy Jozue. Příběh přechodu Izraelců přes řeku Jordán nám připomene nejen Boží velikost, ale také důležité téma pamatování a zapomínání v našem duchovním životě.

Při druhém setkání nad knihou Jozue se zaměříme na Boží milost a „druhou šanci“, kterou Hospodin nabízí jak národům, tak jednotlivcům. Budeme se soustředit především na překvapivé projevy Boží milosti v příbězích Rachaby (Joz 2) a Gibeóňanů (Joz 9) – v nich uvidíme, že Božím záměrem není trestat, ale vést k pokání a záchraně i ty, kteří jsou lidsky považováni za lásky nehodné.

V první lekci našeho studia knihy Jozue (a specificky 1. kapitoly) se zaměříme na zásadní změnu ve vedení izraelského národa po Mojžíšově smrti, kdy se vedení ujímá Jozue. Budeme si všímat hlavně toho, že ačkoli Bůh úkolem přivést národ do zaslíbené země pověřil Jozua, úspěch celého záměru spočíval především v Boží moci a vedení, ale také ve věrnosti jeho zaslíbením.

Hlavním tématem poslední epizody věnující se knize Exodus bude význam svatostánku ve Starém zákoně jako místa Boží přítomnosti mezi jeho lidem, zjevujícího jeho charakter a plán spasení, a jeho naplnění v Ježíši Kristu, který přebýval mezi lidmi, a v novém Jeruzalémě, kde bude Bůh navždy přebývat se svým lidem.

V předposlední epizodě z této série si povšimneme velké Mojžíšovy touhy poznat blíže Hospodina – jeho moudrost, cesty a hlavně jeho charakter. Začteme se do biblického svědectví o jeho setkání s Bohem, které proměnilo nejen jeho tvář, ale i jeho život.

Ústředním tématem této epizody bude odpadnutí izraelského lidu od Hospodina a uctívání zlatého telete během Mojžíšova pobytu na hoře Sínaj. Nepůjde ale jen o popis nesprávného jednání, ale především o téma milosti, která se projeví v Mojžíšově přímluvě za jeho lid a ochotě obětovat se pro jeho záchranu.

Hlavním tématem dalšího dílu uvažování nad knihou Exodus bude ratifikace smlouvy mezi Bohem a Izraelem na Sínaji, která byla zpečetěna čtením Božího slova a prolitím krve oběti. Následně pak uvidíme, jak měl vypadat v dalších dnech a letech život podle této smlouvy.

V této epizodě budeme sledovat další zákony, které Bůh dal Izraelcům po Desateru, označované jako „Kniha smlouvy“. Týkaly se praktické aplikace principu lásky (a tudíž Desatera) do různých praktických oblastí každodenního života. Pro lepší pochopení Božího záměru v pozadí těchto „pravidel“ se podíváme i na to, jak některé z nich interpretoval později Ježíš.

V rámci již osmého setkání nad knihou Exodus se zaměříme na příchod Izraelců k hoře Sínaj a Boží iniciativu k uzavření smlouvy s nimi. Budeme sledovat jak přípravu lidu na přijetí Desatera, tak i samotný dar tohoto zákona a záměr, který s ním Bůh měl.

Sedmá epizoda zaměří naši pozornost na první výzvy a problémy, kterým Izrael čelil po odchodu z Egypta. V situaci nedostatku pitné vody a jídla mohli znovu zakusit Hospodinovu moc a učit se mu důvěřovat a žít v závislosti na něm.

V této lekci budeme sledovat bezprostřední události po desáté ráně, kdy faraon propouští Izraelce a ti pod Božím vedením opouštějí Egypt, stejně jako jejich cestu za svobodou, zázračné přejití přes Rudé moře a zničení egyptské armády. Právě tyto události budou velkým naplněním Božího zaslíbení a poslouží k upevnění důvěry Izraelců k jejich Bohu.

V této lekci budeme sledovat přípravy na poslední, desátou ránu, která měla postihnout Egypt, a ustanovení a slavení Paschy neboli Pesachu (Velké noci, hodu Beránka). Nakonec uvidíme dopad poslední trestající rány na Egypt, která žel stále nezměnila faraónovo srdce.

V této lekci se zaměříme na první sérii egyptských ran, které Bůh seslal na Egypt jako odpověď na faraónovo odmítnutí propustit Izrael. Uvidíme také, jak tyto rány konfrontovaly egyptská božstva a projevovaly Hospodinovu svrchovanost.